Kuřim Route28
...neboli Kuřimská osmadvacítka.
Na termín 22.3. 2014 jsem vyhlásil vycházkovou akce Kuřim Route 28, která měla svůj motivační cíl a to pečená kolena a žebra v hostinci U Vlachů v Jamném.
Druhý jarní den se v 7,00 scházíme v Kuřimi u tunýlku na Zlobici a od rána počasí vypadá naprosto skvěle.
I sestava je bezvadná….ředitel Jízdný, ředitel Sojka, generální Sťastný a já olejář výhybek Č-K-D.
Po malé ochutnávce vzorků slivovice krátce po sedmé vyrážíme.Tempo máme přehlíkově-výletní.
Postupně mineme Zlobici, vystoupáme na malhostovickou Pecku, čebínskou rozhlednu a průchodem Drásova ukrajujeme další kilometry k rozcestníku na Stanoviskách, kde se rozhodujeme pro odbočku k partyzánskému památníku nad Všechovicemi. Zde je současně další občerstvovací místo slivovice.
Na této odbočce dochází k prvnímu minutí značky neboť probíráme problematiku vydávání občanských průkazů Měú Kuřim, což mě eminentně zajímá.
Značka posléze nalezena a docházíme až památníku 3. Úderné roty pod vedením Viktora Ochlupina a Ivana Sergejeviče Stokureva. Po dalším občerstvení slivkou, zjišťujeme krušný život partyzánů na přelomu roku 1944-1945. Na zhruba 30 partyzánů měli v táboře pouze 4 ženy a při úvaze že asi 20% udatných bojovníků byli homosexuálové a dalších 20% „beru cokoliv-válka je dlouhá“, tak se všechny čtyři „Marušky Kudeříkové“ měli co ohánět aby zodpovědně připravili všechny „reky“ na bojový střet.
Po krátké zastávce pokračujeme zkratkou do Hajánek, kde s vykojenou matkou s hlasem rockerky zjišťujeme sestup přímo do Jamného, kde už z kopce se na nás směje restarace U Vlachů.
Je krásný sluneční den a nám servírka na zahrádku začíná snášet pečené dobroty-laskominy, které jsme si dopředu objednali. Masíčko se rozplívá na jazyku a za popíjení piva ládujeme naše nenasytné pštrosí žalůdky…
Po špičkové krmi se sbíráme a pokračujeme dále. Bohužel zřejmě v důsledku smrtelného hříchu obžerství či gastronomicým orgasmem míjím odbočku žluté značky a pokračujeme po zelené směrem na Rašov… No chyba lávky, trochu si zacházíme a tímto scházíme do Lomnice, kde naše cesta končí.
Honza větří pivo a zbytek ředitelů malinovku. Tyto potřeby uspokojujeme na náměsti v Panském domě s výčepním –komikem.
Pak už jen přijíždí objednané černé limo od generálního a díky Romanovi se svážíme do Kuřasu.
Tedy cíl akce Borač sice nebyl dosažen, ale místo 28km jsem si nakonec dali 33,6km
Byl to super ředitelský výšlap s fajn partou