Tatry 10/2014
S příchodem podzimu opět nadešla chvíle tradičního výjezdu do Vysokých Tater.
Po dvě sezony zpět nás téměř vždy vítali Tatry již s téměř kompletní sněhovou pokrývkou a tedy letos padlo rozhodnutí dřívějšího termínu a to 1-5.10. 2014. Bohužel úplňkový víkend jsme museli přeložit pro termín komunálních voleb u kterých ředitel Radek byl nezbytný.
V nominaci se objevili tito pašáci:
Ředitel Radek,
Ředitel Roman,
Ředitel Michal,
Ředitel Honza,
Generální Korálek (Petr)
a ředitel já :-)
Středa 1.10.-přesun
Odjezd se komplikuje firemním soudem u ředitele Honzy a tedy se rozdělujeme na skupinu A a skupinu B. Skupina A (Roman, Korálek a já) vyráží přesně v 15,00 směr TA3 do Štoly, kde budeme mít svůj base camp a skupina B (Honza, Radek a Michal) vyráží asi hodinku po nás. Cesta je tentokráte strašidelná, průjezd Brnem je hodinová záležitost, po cestě prší a do Štoly přijíždíme místo v 19,00 až v 20,30. Po příjezdu skupiny B uděláme společnou véču ochutnáme vzorky slivovic a pak do hajan.
Čtvrtek 2.10.-Končistá
Budíček v 6,00 po mini večírku je krutý, ale nezbytný. Venku je mlha a drobně prší, ale to nás nemůže rozházet a náš dnešní cíl je Končistá 2537m. Všichni jsme v podstatě nepromokaví, tak ze Štrbského plesa stoupáme známou cestou k Popradskému plesu a dále stoupáním do Sedla Ostrva. Pomalé pauzičce odbočujeme do neznačeného terénu a vcelku jasnou cestičkou stoupáme na vrchol Tupé 2.285m. Stále cosi z vrchu padá a taky nám trochu padá mlha. Cestu občas ztrácíme v suťovém poli a kameny začínají být dost nepříjemně uklouzané. Mlhy je čím dál víc, tak na Tupé se domlouváme, že dál postupovat nebudeme neboť dál je cca „dvojkové lezení“ dolů nahoru a obcházet hřebínek do suťoviska by v této mlze nebyl úplně dobrý nápad. Sestupujeme dolů stejnou cestou a ještě si zajdeme na Symbolický cintorín vzdát hold obětem Vysokých tater.
V BC proběhne odbahnění, odvšivení a docela brzo všichni padáme do postelí. Klid a pohodu nám narušuje vedlejší chatka, kde u party „Maročanů“ tepe večírek a jejich šéf Julo několikrát za noc výjde před chatku, kde řve do noci „pičééééééééééééé“.
Pátek 3.10.-Baranie rohy
Budíček v 6,00 je tentokráte docela v poho. Dnešní cíl jsou Baranie rohy 2.526m.
Před odjezdem ještě vzkazuju Julovi od vedla přes jeho děvčata, že v rámci dobrých vztahů ČR a MAROKA (MAaďaři-ROmovia a KOkoti) by bylo dobré aby svoje noční vzkazy rodiným příslušníkům prováděl pouze do 23,59 a pak bude držet hudu a my svůj temperament. Toto je předběžně přijato.
Odjíždíme v mlze, ale už po cestě vykukují vrcholy kopců zřejmě nás čeká nejhezčí den s inverzí v dolinách.
Parkujeme hned pod tramvají na Hrebienok a parkovišťák buď chrápe nebo se mu nechce vylízat, v každém případě takto přišel o svých € 5,-.
Vyrážíme a Honzovi bouchají saze a peláší na Hrebienok, kde je za 30min a ho sotva doháním s jazykem na vestě. Po krátké zastávce stoupáme okolo Obrovského vodopádu a kolem Reinerovky Malou studenou dolinou, Velkým Hangom až na Terynu. Je krásný slunečný den, Smokovce se topí v mlze a my v tričkách si užíváme opravdu krásných hor. Na Terce po loňské zkušenosti nejdu podpořit chataře nákupem polívky i když Miro Jílek na chatě končí a teoreticky to bude fungovat lépe.
Po malé sváči se proháčkujeme mezi Spišskými plesy a stoupáme do protilehlého svahu do Baranieho sedla. Cesta je opět mimo značené stezky, ale je celkem jasná. Žlab okolo Mačacej veže je přímá línie.
Bohužel počasí nedrží a opět nám padá mlha, ale žádná tragédie. Za suťovým polem je fajn mixový výstup žlabem, sníh- skála. Sníh je ovšem natátý a tak se občas boříme po kyčle do sněhu.
Pod Baraním sedlem 2.385m generálnímu Korálkovi dochází trpělivost s výstupem 1+ a tak sestupuji k němu s scházím s ním zpět na Terku. Je to škoda otáčet 120m pod vrcholem, ale rozumím mu.
Další ředitelé pokračují a podle toho co mě potom říkají asi na vrcholu nebyli. Nicméně to není důležité. Na Teryně potom všichni dáváme sváču a jedem dolů. Pod Velkým hangom bouchají saze pro změnu zase mě a poloklusem stíhám Romana a Michala přede mnou. Za Reinerovkou se potom naháníme s ředitelem Romanem spolu a z Teryny na Hrebienok jsme za 1,20hod. Kolena asi večer umřou, ale tak nějak to byl fajn nápad.
Ve Smokovci proběhne rychlovka odjezdu na parkovišti a pak přesun do BC.
Po očistě odjíždíme do hotelu Nezabúdka do jejich Wellness abychom nahřáli naše kolena, kyčle, prsty…..Wellness na foto vypadá docela podařene, ale realita je tak trochu jiná. Všude je cítit plíseň, v šatnách je zima mokro….no, sem už vícekrát ne. Po sauně ještě po nás pokukují dvě hotelové coury (jedna obrovský cecky a druhá prdel) a tak se raději přesouváme do Furkotky, kde dostáváme výbornou krmi (jako obvykle).
Sobota 4.10.-Bystrá lávka
Budíček je opět v 6,00 ale po rekognoskaci počasí opět zalízáme do peřin a spíme do 8,00 protože venku prší a to docela dost a plánovaný výstup na Kriváň nemá smysl.
Druhá rekognoskace ukazuje, že se ještě někam pohnem. Domlouváme se, že uděláme okruh a tedy Bystrou lávku- přechod z Mlynické doliny do Furkotské. Stejný nápad má dnes docela velká spousta lidí a tak s vláčkem lidí stoupáme a předbíháme cepry a různé soudruhy.
Po cestě do sedla potkáváme i starýho Brůnu „toho večera byl otec nezvykle neklidný-zádumčivý….“.
Po včerejším úprku z Terky na Hrebienok jsou nohy sice pěkně ztuhlé, ale šlapeme docela dobře.
V sedle si počkám na generálního Korálka, který bravurně pracuje s řetězy a v pohodě překračuje do Furkotské doliny. Sestup je již pohodička a všichni se těšíme na tradiční vaření Medvědího mlíka.
Jsem dole a sjíždíme do BC. Dáme večeři a kluci jdou vyzkoušet jak teče pivo v „marockých trubkách“ a já protože té zrzavé vodě moc neudělám, tak zůstávám na BC a připravuji první var Medvědího mlíka. Chlapci přicházejí ne úplně nadšení a mlíko je na stole…
Večírek začíná, Medvědí mlíko, zajímavé vzorky pozdních sběrů, doktorská slivovice i „sputnik“ frčí naplno. Doháním kluky docela bez problémů a myslím, že za pár okamžiků tvoříme slušnou kompaktu. Večírek jede naplno a chatka maročanů vedle nestíhá jak se „čehůnští kokoti“ umí bavit.
V jednu chvíli „ztrácíme ředitele Radka“, který opouští i svoji Doris aby bloudil v chatkové osadě Štola a přestal komunikovat.
Večírek je to opravdu jedinečný, ale přitom v 23,00 už je klid ležíme ve svých futrálech.
Neděle 5.11.-exhumace, odjezd
Vstávání není vůbec „kalné je opilcovo ráno“ a dá se říct, že večírek proběhl způsobem: večer šuhaj-ráno šuhaj. Jen nám „někdo“ v noci poblil schody. Možná Julo, medveď, zbloudilý turista, kterému nesedla večeře……čert ví kdo.
Po úklidu chatky, frčíme směr utajené termální jezírko, kde prohřejeme klouby ap ka už jen u Ružomberka nakoupíme sýry a sbohem Maroko.
Musím říct, že to byli jedny z nejlepších podzimních TA3. Chlapci vyjádřili potřebu aby se tohoto stala tradice, což jsem jim rád stvrdil a tedy TA3 2014 jsou mrtvé-ať žijí TA3 2015.
Díky za skvělou partu ředitelů a bezva oddech od práce s čistou hlavou v kopcích.