Alpy 4000+     srpen2012

Naplánovaná akce z podzimu 2011 do Wallisu a Chamomix je tu.

Je 11.8. 2012 a já čekám v 3,55hod ráno před domem a čekám na Ondru abychom vyzvedli Jirku a jeho kamaráda Václava a upalovali noční dálnicí do alpských kopců.

V 4,15 mě příjde, že něco neklape a volám na mobil, který nikdo nebere. Za 5min volá Ondra, že zaspal……no, už na začátku to sakra nějak nefunguje???.

S půlhodinovým zpožděním vyjíždíme. Naloďujeme ještě Juru a auto je po střechu a to ještě v Brně přisedá Václav a pak už jen krájíme kilometry D1 a až před Mnichov solidně svištíme. Nějaký "STAU" nás lehce přibrzdí, ale v 18,30 jsme na místě v Saas Grundu v kempu.

Počasí je nádherné, kemp poloprázdný a jeho personál maximálně příjemný. Dojednávám ubytování a Burgerpasy pro naše presuny Postbusy a na lanovky. Burgerpass je unikátní akce svýcarů na podporu turistického ruchu v údolí Saastall. Už při jednom přenocování jsou Post Busy i lanovky úplně zadarmo a to takový výjezd třeba na Felskin za 63,-CHF není nic levného.

Stavíme stan a po večeři s řízky a br. kaší jdeme do hajan.

Plán letošní akce je aklimatizace v Saastallu a přejezd do Chamomix a domluvený výstup s Viktorem na Mont Blanc 4.810m a to pokud bude dobré počasí, tak kompletním traverzem celého masívu. Tedy papežskou cestou přes ledovec Miage a rif. Gonella na vrchol a sestup královskou cestou Via 3monts přes Mont Blanc du Tacul a Mont Maudit na Aqiulle du Midi. Hoooodne náročný výstup i sestup hlavně na celkové převýšení (1800m nahoru a 1930m dolů).

Neděle ráno je krásná azurová obloha a my jedeme do Saas Fee a odtud lanovkami na Mittel Allalin do 3.450m. Dále už pomalý výstup na vrchol Allalinhornu 4.027m. Na vrcholu probehne fotečka a sestupujeme na Britanniahutte do 3.030m. Cestu zřejme smetla kamenná lavina, ale odbočku nevnímáme a tedy se brodíme labyrintem suťoviska, zbytků sněhu a starého ledovce Chessjen gletscher. Docela utrmácení docházíme na chatu. Místa jsou rezervované a tedy pohoda a personál o nás ví. Na dvě hoďky ještě před večeří jdeme spát a všem trochu hučí hlava. Jeden „ibáč“ to u mě spravuje. Pohodová večeře a řídký pivo Cardinal  a v 22,00 už ležíme neboť budíček je v 2,45.

Vstáváme podle plánu a snídáme na chatě. Nejsem moc zvyklý jíst uprostřed noci, ale dnes bude energie potřeba. Plán je výstup na Strahlhorn 4.194m. Stažené mapy jsem bohužel nechal dole v kempu a tak za svitu čelovek postupujeme s celou skupinou italů, kteří také míří na vrchol. Cesta vede nejdříve přes ledovec Hochlaubgletscher dále přes skalky až na Allalingletscher, který je z velké části zcela plochý a značně rozpraskaný. Sníh je téměř pryč a tedy ani jasná cesta není zcela znatelná. Jasná stopa je až pod stoupáním do sedla Adlersjoch 3800m. Ve stoupání se opět projevuje moje nedostatečná aklimatizace a nejsem schopen pořádně dýchat. Po 50krocích musím vždy do pauzy. Nohy by šli, ale bolí mě plíce a „utrhnout“ to nejde. Vzhledem k pomalému tempu jsme s sedle až okolo 10,00. Cesta zpět je dost dlouhá a my potřebujeme být zpět na chatě v 15,00 a v 16,00 jede poslední lanovka z Felskinu dolů do údolí. Rozhoduji se tedy, že zůstanu v sedle a kluci si dají vrchol a já je nebudu brzdit. Bohužel toto rozhodnutí bylo zbytečné a mě utekl vrchol.

Jirka a Vašek dávají vrchol a Ondra vzdává 100m pod vrcholem (také nedostatečná aklimatizace). Kluci se vrací a my spěcháme dolů. Čas nás tlačí. Nijak se neloudáme, ale čas je neúprosný. Jirka dostává klíče a skoro běží k lanovce. Já zabírám co to jde, poskakování suťoviskem je mor pro moje kolena. Hlídám čas a zrychluju. Ondra v jednu chvíli ztrácí rovnováhu a jde na hubu. Nakonec to odnáší jen pořádný vynervování a zničení jedné trekové hůlky. Nedá se nic dělat, o cca 20min to nestíháme. Jsme v pytli. Čeká nás sestup pěkně po svých do Saas Almagelu. Nedá se nic dělat, utavený kolena hlásí, že sestup z 3000m do 1500m po celém dni bude na krev. Jsem unavený a začínám přemýšlet, že Mont Blanc je pro moje starý tělo utopie. Morálka není valná a pomalu klesáme. Poslední metry jsou už ploužení a díky nalomené psychice se s Ondrou shodujeme, že MB asi vzdáváme. Morálka je na nule

Jsme v kempu. Sprcha dělá dobře a přijíždí Viktor, který nás psychicky nakopává a navrhuje další plán.

Z pondělí na úterý spíme 11hodin. Včerešek byl opravdu výživnej. Přebalujeme se, oběd a jedeme lanovkou na Hohsass pod Weissmies do 3200m. Podle Viktora nutně potřebujeme relax, ale zůstat ve výšce. Na chatě si dáváme pivko a sledujeme ledovec, po kterém zítra budeme vystupovat na Weissmies.

V noci špatně spím. Mám v sobě myšlenky, že se zase budu do kopce tavit. Ráno je opět krásně ažuro. U lanovky opruzuje jeden mladej čech a chce se s námi cvaknout na lano, že mu utekli parťáci. No, blbost už od pohledu....

Jdeme do výstupu, vše jde jak má. Weissmies 4.023m nás čeká. Ondra jde na prvním. Máme hodně volné tempo a přicházejí první výšvihy. Nečiní mě to žádný problém, ale Ondra se taví a nejde  mu to jako mě včera. Já si teda začínám konečně užívat krásného výstupu. Na předvrcholu to vypadá, že Ondra vzdá a sedlo dále je poslední bezpečná možnost, kde může zůstat. Jdeme dál všichni a tady už opravdu dost pomalu.

Na vrcholu stojíme za 3,39hod a všichni. Krásné výhledy na Alphubel, Lenspitze, Nadelhorn, Allalinhorn, Rimpfischhorn……..paráááááááááááda.

Sestup už je jen 2,30hod. Sníh už je působením slunka sice už pěkná kaše, ale jsme pěkně to odsejpá. Ledovec dole je zcela jiný než před 2roky, ale jsou tam pěkně nehezké trhliny a Václav stále nepochopil, že lano mezi námi musí být bezpodminečně napnuté. Trochu si zařvu a zpražím Vaška, ale bohužel to musí být.

Jsem plný energie a pryč je deprese, že Blanc nepůjde. Půjde......možná pomalu, ale půjde to....sakra to půjde!!!

Jsme dole, jsme v kempu. Přijíždí Viktor aby zjistil jak na tom jsme a my udělali další plán.

Přichází studená sprcha. Ondra definitivně vzdává Mont Blanc. Snažím se ho nějak přesvědčit, že za dva dny ho vyběhne jako nic, jako já dnes Weissmies…..

Je dobojováno, Ondra nemá zájem a s Viktorem byli podmínky domluvené pro nás dva. Snažím se zachovat dekorum, ale jsem neuvěřitelně zklamaný. Skoro 10měsíců treninku, příprava výstupu, zjišťování informací……….vše jde do kopru. Bez boje, bez toho abychom to zkusili. Do Chamomix navíc míří i nepříjemná fronta a možný výstupový den je sobota nebo neděle. Ondra už nemá zájem…….je to v háji. Konec.....

Přejíždíme do Chamomix. Chceme vidět kopec a Šamonice jako takové. Po cestě v Trilu ještě zjišťujeme náš dnešní nocleh. Po prohlídce Šamonic se vracíme zpět přes hranici a spíme jen pod dřeveným přístřeškem na veřejném tábořišti. Druhý den zajíždíme ještě do Šamonic na snídani a nakoupit dárky domů. Fronta opravdu přišla a je mlha a prší.

V 10,00 už uháníme zpět do ČR a strávíme 15hod cesty.

Cestou domů se mě hlavou honí, že je mě to vše hodně líto. Že jsem se snažil udělat vše pro to abych stanul na vrcholu Mont Blancu s českou vlajkou nad hlavou a musel jsem se toho vzdát. Současně se utvrzuju v tom, že to nevzdám a prostě TAM chci.

Wallis 2012 byla krásná akce až do smutného závěru, ale i to je život.

Tedy HORE ZDAR na dalších kopcích.

Fotogalerie ZDE