Švýcárna 2013
2x Švýcárna a neplánovaně :-)
Pátek 1.3. je domluvený výšlap v Jeseníkách se Zdenkem z Břeclavi jako malé rozchození před přechodem hřebene Malé Fatry, který je v plánu o týden později.
V 7,00 tedy sbírám Zdenka před nádražím v Kuřimi a pak uháníme do Koutů nad Desnou.
Plán je vyšlápnout si z Koutů po zelené na Švýcárnu, dál po červené na Červenohorské sedlo a ze sedla po žluté sestoupit zpět do Koutů. Pohodový výlet cca 16km na sněžnicích.
Cestou do Koutů probereme klasicky kopečky a za 2,5hod parkujeme v Koutech.
Stoupání na Švýcárnu je pěkně našláplé a tak sněžnice prozatím zůstávají na báglech. Je možná kolem nuly, ale mlha a na inverzi to nevypadá. Cesta je pohodička a tedy výletním tempem jsme za dalších 2,5hod na chatě.
Dobrá zelňačka se dvěma rohlíkama je fajn. Chvilku posedíme, ale máme před sebou ještě kus cesty, tak se sbíráme a jdem.
Odbočka na Červenohorské sedlo je v pohodě, už jsem na sedlo šel snad 10x takže nic přece není problém. Chytím si běžkařskou stopu a první červenou značku a jdeme….
Bohužel chyba lávky……z běžkařské stopy je skialpová stopa a nějak divně se odkláníme.
Taky červená nikde není. Sněhu je fůra, tak si říkám, že jsem jen minul někde zapadanou značku…
Stopa podezřele řídne a taky jdeme ze svahu. Na sedlo je to přes Slatě vlastně po rovině.
Pořád si říkám, že si jen někdo udělal zkratku a za chvíli se napojíme normálně na cestu, ale když už musíme na sněžnice a svah je podezřele prudký, tak je jasné, že jsem dal pěkný kufr.
Dostáváme se na úpatí žlebu, který je trochu adrenalínová vložka. Svah je hodně strmý, vše je umrzlé, uklouzané a my máme jen trekový hole a sněžnice. Tady by se teda mačky hodily.
Při opatrném sestupu se po pravé straně otevírá pohled na zamrzlý vodopád, který tedy stojí za to sestoupit až k němu. Nevím sice kde momentálně jsme, ale protože sem vedou stopy a je tu ten zmrzlý vodopád, tak je mě jasné, že sem někdo chodí lézt ledy a tedy někam dojdeme a nebudeme bloudit po lese, kde je 150cm sněhu.
Na dně žlebu nacházím modrou značku a je vyhráno. No, pěkně jsme odbočili z trasy a dostali jsme se k „Vysokému vodopádu“. Panika se tedy nekoná a ze Zdenkovi mapy čteme, kde vlastně jsme.
Tímto se trochu mění plán a my jdeme opět na Švýcárnu kde jsme už dnes jednou byli. Čeká nás solidní stoupání na sněžnicích a 5km na chatu. Někde to jde pěkně ztuha, ale začíná mě to parádně bavit. Zdenkovi se tedy moc nechce a tichem lesa se pravidelně ozývají výrazy dlaždičova slovníku. Při čekání, když neslyším jak sněžnice rozbíjí sněhový firna, tak jen tiše volám Viktorovo: „pojď-pojď….pojď-pojď“. Snad mě Zdenek neslyší, protože by po mě možná něco hodil.
Narážím na stopu sněžnic, která nás už vede přímo na Švýcárnu.
U chaty mě Zdenek baví, když zjistím co vše má oblečené. Musím se opravdu smát, ale každý máme svůj teplotní komfort prostě někde jinde. Mě je ve flísce a jednom thermu akorát :-)
Na sestupu opět mineme zelenou značku a tak po zimní běžkařské cestě jdeme na jeden zátah asi 10km k autu.
Takže původní plán se nekonal, ale neplánované akce jsou vždy nejlepší. Návštěva zamrzlého Vysokého vodopádu stála za to kufrování a my místo 16km si dali cca o 6km více
Takže další parádní výlet do kopečků.
Zdenkovi se to snad líbilo a spolu jsme si dali pěknou tůru.