Grossglockner 2012

Nabídka Viktora na výstup na nejvyšší kopec Rakouska Glossglockner 3.798m cestou zpět ze Silvretty mě nadchnul a rozhodně jsem souhlasil a všichni ostatní také.

V neděli odpoledne tedy odjíždíme ze Silvretty a uháníme přes Kitzbühler do Kalsu am Grossglockner.

Navečer na parkovišti u Lücknerhaus přebalujeme batohy a pak už stoupáme k nákladové lanovce Stüdlhütte kam shazujeme batohy a už jen nalehko klušeme nahoru do kopce. Pohodovou cestičku s převýšením 700m zvládáme za 45min. Stüdlhutte 2.803m je krásná chata přímo pod majestátním „Velkým zvoníkem“. V restauraci dáváme pivko a polívku a pak už zaleháváme v Lageru č.3, ale nikdo moc nespí. Napětí před výstupem tu je a zpráva a neštěstí dvou čechů, kteří zahynuli před 24hodinami není příjemná informace a asi na to všichni myslí.

Vstáváme relativně pozdě a v 5,15 sedíme u super snídaně. Krátce po šesté už za azurové oblohy stoupáme od chaty k dnešnímu cíli. Po možná necelé hodince chůze se dostáváme na ledovec kde již jdeme na mačky a navazujeme se do lanového družstva. Cestou předcházíme všechny skupinky co jdou před námi a to se ukazuje jako velmi dobré řešení. Na úbočí jsou popadané nějaké lavinky a my procházíme středem největší z nich. Postupujeme krásným firnem a mačky se perfektně zařezávají do sněhu. Nastupujeme na hřebínek, který je odjištěný ocelovým lanem a přivádí nás až na chatu Johann Ehezorg Hütte v 3.454m.

U chaty, která je ještě zavřená pro mě Ondra nečekaně vzdává. Jsme aklimatizovaní, máme tempo, lepší počasí si nemůžeme přát, ale dál jdeme už jen ve čtyřech. Od chaty jdeme po téměř plochém ledovci ovšem zanedlouho nás čeká velmi prudké stoupání žlabem, který vede na vrchol Klein Glockneru. Slunce topí a sníh nám začíná měknout. Jsme v sedílku a začíná stoupání na vrchol Klein Glockneru, kde už jdeme jen na předních hrotech maček. Už jsme komplet zabalení do technických bund a od jihu nepříjemně fouká. Mezi Klen Gloknerem a Grossgloknerem vede úzký spojovací hřebínek. Na fotkách to vypadá rozhodně lépe než v realu a já se nestačím divit. Z jedné strany propast a z druhé strany propast……fuj. Pochopitelně odjištěni všichni přecházíme. Nástup na vrchol Grossglokcneru je skalní lezení II. II+ a pak už jen zasněžený vrchol.

Nádhera…….Grossglockner 3.798m a nejvyšší hora Rakouska je moje. Na vrchol ve velice pohodovém tempu jsme za cca 4hodiny.

Vrcholovka a už spěcháme dolů neboť se sem hrne parta nýmandů, kteří by nám mohli výrazně zkomplikovat život.

Přecházíme zpět spojovací hřebínek s jistým incidentem se "zubatou" (trošku na mě dejchla)….fůůůůůůůůůůůůůůůůj. Přelézáme na malý glog a Viktor nás tlačí do tempa. Nahoru postupují divoké skupinky a začíná jít o život. Ve žlebu už sluko žhne, ale navázaní prcháme do bezpečí  na ledovec než na nás někdo spadne a strhne nás..

Jsme u chaty, Ondra na nás čeká. Dnes se mu to nepovedlo. Převazujeme se a sestupujeme sněhovou kaší dolů na Stüdlhütte. Cola, gullaschsuppe a frčíme dolů do údolí k autu a odjíždíme do domů.

Docela mazec vydupat vrchol a sestoupit 2.000m a 650km odřídit domů, ale jsem frisch a dobrý pocit úspěšné akce s tunou adrenalinu mě tlačí domů.

Takže jeden ze snů byl dokončen a mohl jsem si Grossglockner zapsat do seznamu kopců, kteří mě pustili k sobě na vrchol. Mimochodem, o Glogu se mluví jako o kopci na který chodí těhotný ženský a starý báby. Osobně to beru jako debilní názor debila. Glog je zatraceně poctivej kopec a regulérní horolezectví ve výšce téměř 4.000m.

Musím pochválit Pavla, který přelstil fyzičku a nevzdal to a Jaru, který nemá rád "vzdušné výhledy" a tady si jich užil dosyta. Chválím i Ondru za jeho rozhodnutí.

Pár foteček z výstupu ZDE.