Malá Fatra II. 2/2014
Zimní přechod kriváňského hřebene Malé Fatry 28.2.-2.3. 2014
Plánovaný přechod kriváňského hřebene Malé Fatry se loni bohužel povedl pouze z poloviny a termín ledna 2014 se bohužel z náhlého zdravotního problému den před odjezdem také musel posunout.
Druhý termín tedy padl na 28.2.-2.3. 2014 a díky mizerné letošní zimě to byl možná velmi dobrý termín. Sněhová pokrývka byla sice až cca od 1200m, ale na celkovou bídu to bylo docela fajn.
V pátek 28.2. ráno sbírám postupně Tamaru a pak Veroniku a Martina z Outdoorfora a vyrážíme směr Dilina SK. Sice ještě po ránu řešíme rukavice Veroniky zamčené v garáži, ale s drobným časovým zpožděním vcelku slušně uháníme dobrodružství vstříc.
Po třech hodinách parkujeme v Krasňanech, kde zůstane „model“ a odtud se přesouváme busem na Štefanovou. Počasí vypadá velice rozumně a krátce před devátou už šlapeme do sedla Medziholie.
Dnes je poslední den na Rozsutce a od 1.3. nastává sezonní uzávěra. Pro pozdější příjezd i nováčka Veroniku, Rozsutce vypouštíme a přes Medziholie stoupáme na mohutný Stoh. Je krásný den, modrá obloha a mě se nechce šlapat….Při stoupání na nekonečný Stoh mám úplnej KOPR…..no, to bude den :-(
Den je opravdu výstavní, široké rozhledy ….sice fouká, ale zabaleni do bund postupujeme přes stohové sedlo, na Poludňový grůň, severní vrchol Sten, Stienky, sedlo za Hromovým, Chleb až na Snilovské sedlo a odtud dolů na chatu pod Chlebom.
Zde je naše první základna a nocleh. Chata je skoro prázdná, jen parta čechů co nevypadá, že by večírkovali a řvali do rána. Po pivku a Gulášku z baraniny jdu narovnat hřbet na palandu a zjišťuju, že už tam zůstanu…..:-)
Před sedmou, po vydatném spánku, jsem vzhůru a za chvíli i Tamara. Po snídani čekáme na Martina s Veronikou, ale ti si přispávají. V 9,00 už je to divný…….v 9,30 jdu za nima na Poval a zrovna se vstává…..takže v 10,30 slavnostně vyrážíme na druhou část přechodu.
Po pravdě asi úplně poprvé vyrážím „před obědem“ do kopců, ale dnes není tolik převýšení, takže to tolik nevadí.
Dnes se mě šlape opravdu dobře, žádná srnka, ale těším se na fajn den.
Vyrážíme zpět do Snilovského sedla a odtud stoupáme na nejvyšší bod Malé Fatry a Velký Kriváň 1.709m. Je solidní mlha a hodně fouká, ale spolu s Tamarou jdeme na vrchol a Martin s Veronikou pokračují dát v hřebenu. Na Kriváň postupujeme spolu s třemi slovenskými skialpinisty a jedním Retrívrem, který si tuhle sibérii užívá nejvíc. Na vrcholu proběhne rychlá fotka a prcháme rychle dolů než nás to sfoukne dolů do údolí.
Mlha a vítr dělá stopu a cestu často úplně nečitelnou, ale zvládáme to v pohodě. Ze stoupání na Kriváň jdeme už jen na mačkách. Hřeben je vymrzlý a železa značně usnadňují postup. Za sedlem Bublen docházíme Martina s Veronikou a dál jdeme společně přes Malý Kriváň, sedlo Priehyb až do sedla Vráta, kde stopa uhýbá na zkratku, která obchází hřeben.
Rozhodnutí je dál jít po hřebeni přes Biele Skaly a šlapat si stopu. Některé úseky jsou schůdné s větší opatrností a s cepínem v ruce. Mám obavy hlavně o Veroniku, pro kterou je pohyb v takovém terénu naprostá novinka. Spadnout se dá sice asi jen pár metrů po malé skalce do klečovky, takže o život nutně nejde, ale potlouct se může náramně.
Nakonec zdárně všichni v pořádku absolvujeme skalky a docházíme na Suchy což je poslední vrchol cesty a pak už jen nastává sestup na chatu.
Na Suchým se otevírá počasí a panoramatický kopec nám ukazuje okolí s parádnímy rozhledy.
Na chatě pod Suchým je útulno a teploučko…..to je asi vše. Pokoj za € 12,- je dost maso. Počítám, že od 70let sem nikdo neinvestoval ani zlámánou grešli. Nejde nad o vybavení ubytování, ale o základní hygienu pokoje, WC…..to je teda masox. Ubytování sice žalostné, ale pečená klobáska je výtečná.
Obrovským zpestřením večera je parta slovenských šumařů, kteří značně posíleni alkoholem za doprovodu kytary a bendža kokrhají směs česko-slovenských košíkářských písniček.
I přes můj naprostý hudební hluch se to nedá poslouchat. Nejenže každý zpívá v jiné tónině, ale někdo začne dřív či později a tedy tento „mnohohlas“ je totální perverze. Jak začnou „…ve stánkách na levnou krásu…“ tak odcházím ležet, nechci zvracet přímo v lokále.
Ráno nás vítá krásný den. Muzikanti se pomalu trousí do lokálu a někteří do sebe ihned lijí borovičku.
Nám se podaří v 9,00 odcházet přes Brestov dolů do údolí a k auto do Krasňan.
V 11,30 je již „go home“ a musím říct, že tento výlet se povedl.
Podmínky byli sice 50:50 ale mohlo být diametrálně jinak a myslím, že se to všem líbilo.
Tedy díky všem :-)