23.08.2011 08:34

Na alpskou trilogii jsem přejmenoval původní plán „Julky a Dachstein pohodově“. Zkrátka přišlo mně škoda nerozšířit okruh navštívených míst. Alpská trilogie obsahovala Julské alpy ve Slovinsku, Hohe Tauern v Rakousku a končila Kreuzkogelem ve východních alpách Vysokých Taur.

Vypustil jsem tedy operativně Hoher Dachstein v Dachstein gebirge neboť jsme nakonec odjížděli pouze ve dvou a parťák Jara na ledovci zatím nikdy nebyl a tak jsem nechtěl zbytečně riskovat a také nás tlačil čas. K přehodnocení mě i přiměla slova Kuby Turka, který mě řekl, že Gosauský ledovec se dá i v "polobotkách", ale stačí malá souhra náhod a ...............a člověk zahyne. Lano, mačky, průsiky.........tedy zůstaly pro tuto výpravu v kufru auta.

Z původního osazenstva jsme zbyli pouze dva, já a vsetíňák Jara. Sice jsme ještě 6hod. před odjezdem řešili nějakého Mirka, který s námi chtěl jet, ale už jsme byli rozhodnuti jet jen v double.

Je neděle 04,00 a my uháníme směr Slovinsko Mojstrana. Ranní dálnice jsou velice pohodové a ani obavy z 25% stoupání silnice údolím Vrata před koncem načí dnešní cesty nejsou na místě a tak v 10,40 už parkujeme u Aljaževa domu 1015m.

Přebalujeme batohy, poobědváme řízečky a v 11,10 se už vydáváme na cestu směr sedlo Luknja-Tržaska koča na Doliču. Pro plánovaný výstup na Triglav volíme trochu delší trasu než jen klasickou výstupovou cestu.

 Je pěkný slunečný den a cesta přímo pod majestátní severní stěnou Triglavu 2.864m se zatím příliš nezvedá. Stěna Triglavu je opravdu impozantní co do šířky (3,5km) i do výšky svých kolmých stěn bělostného "vápna". Míjíme výstupové cesty na vrchol a to Tomiševovu cestu a Pot cez Prag. Chvíli sledujeme hemžení postaviček ve stěně na ferátě a pak už stoupáme k sedlu Lukna 1756m.

Cesta suťoviskem je zážitek, krok vpřed a 30cm vzad stoupání je možná 35% a já s plnou polní pěkně funím. Ze sedla je krásný pohled do údolí Trenta a údolí Vrata. Přímo v sedle je možní jít přímo na vrchol tzv. Bamberg wege, ale je to podle mých informací je to nejtěžšší zajištěná cesta v Julkách a my máme na zádech 18-20kg. Nastoupanou výšku bohužel ztrácíme klesáním o 400m na rozcestník ke stoupání na chatu. Máme před sebou ještě pořádný kus cesty. Stoupáme hluboce zařízlým ubočím masívu Triglavu plného kolmých stěn bělostných vápencových skal. Konečně se objevuje náš dnešní cíl cesty a to chata Koča na Dolíču 2151m. Na chatě je plno, ale chatařka je příjemná a jsme domluveni, že pokud se neuvolní místo, tak můžeme přespat v jídelně na zemi a zdarma. Přiznávám, že jsem pěkně vyřízenej, vstávat v 03,40 jet 550km a hned nastoupat 1600 výškových metrů na cca 20km je s mojí mizernou fyzičkou pěknej záhul. Večer se uvolňují dvě místa na spaní a my dáváme přednost posteli před dlažbou v lokále.

Ráno si na vaříme kaši a pak vyrážíme k vrcholu Triglav, který na nás nakukuje oparem podobným z Aconcague „Viento Blanco“.

Stoupáme měsíční krajinou cca 4km do 2500m až pod jižní stěnu Triglavu. Nástup je v kolmé stěně zajištěnou cestou „via feratta“. Nasazujeme blembáky a bez jištění lezeme první délku. Jarovi se to moc nelíbí a po krátkém váhání se vydávám sám nahoru. Je to lepší než to vypadá. Po úvodní ferátě je to už jen lehčí skalní lezení I+ místy II. Horší úseky jsou jištěny kramlemi nebo lany. Metry nabíhají velice rychle a možná i změnou počasí lezu dost rychle. Najednou není kam, jsem na vrcholu Triglavu 2.864m. Je úplná mlha a začínají padat první kapky, foťák má Jara dole, takže vrcholovka chybí. Sakra, nejvyšší vrchol Slovinska a nebude foto s Aljaževa stolpem. Fofrem jdu do goráče a bleskově sestupuju. Hora je prošpikovaná ocelovými lany, kramlemi a trny, které za bouřky fungují jako hromosvod. Trochu mě brzdí skupina norů, kteří sestupují s feratovými sety a jistí se i na zcela nesmyslných místech. Jsem dole a spolu s Jarou sestupujeme kolem bývalých italských kasárem Morbegna. Povětrnostní vlivy, sníh a možná i laviny dokončují zkázu a vlastně už je jen k vidění sklepení, ale v každém případě je to obdivuhodné dílo, které lidská ruka vytvořila v podmínkách 2520m.

Máme před sebou sestup 2100m a před sebou cca 20km. V 1/3 sestupu se od Trenta na nás valí bouřka. Snažíme se postupovat rychle, ale zastihuje nás velice silný déšť a i přes GORA-TEXové oblečení jsme za chvíli úplně promočení. V botách nám čvachtá a pršet přestává až cca hodinu před příchodem k autu. U Aljaževa domu rovnou zůstáváme přes noc v matrazenlager a pomalu se dáváme dohromady.

Úterý ráno je slunečné a my se na schodech kostela pomalu sušíme.

V poledne odjíždíme k jezeru Bled a pak už uháníme do Rakouska do Vysokých Taur. Kemp v Heiligenblutu je přímo pod Grossglockner strasse a tedy téměř v srdci nejvyšších rakouských hor.

Středa v 6,00 je budíček a vyrážíme nahoru do kopců. Na Hochtor parkujeme za azurové oblohy na které s přibývajícím slunečním svitem se objevuje nějaká oblačnost. Dnešní cíl je Spielmann 3,027m, pohodová tůra s nevelkým převýšením (cca 800m). Na vrcholu se potkáváme jen se švábskou rodinkou.

Je pěkně a vždy na chvíli se nám v oblačnosti objeví majestátní Grossglockener 3,798m. Po sestupu se ještě jdeme pokochat pohledem na „Velkého zvoníka“ a Pasterzee, nejdelší ledovec v Taurách. Sjíždíme do vesničky Fusch do kempu kde jsme na jednu noc. Společnost nám dělají Jozef a Lajosch z Maďarska, kteří si přijeli na kolech vyšlápnout ďábelský kopec Grossglockner strasse (cca 20km s průměrným stoupáním 12%). Já ve sprše zjištuju, že opět jeden nechtík na nohách půjde z kola ven. Po "úspěšné operaci" se belhám ke stanu a Jara mě nabízí, že mě to polije kořalkou. No, raději bych ji nalil do sebe než na sebe :-)

Čtvrtek ráno je totální azuro a my odjíždíme na Kapruntall a dnes máme „kopec za odměnu“. Odměnou je Kitzsteinhorn 3,203m kam vyjíždíme lanovkou a pouhých 200 výškových metrů vystoupáme zajištěnou cestou. Vrchol je poměrně strmý a při nástupu je varování, že cesta je vhodná pouze pro zkušené horolezce. Cesta je zabezpečená až na vrchol a je zcela pohodová. Odměnou je nádherný výhled na Moosebodenské přehrady, vrcholy Glocknergrupe a vzdálené Venedigergrupe.

Vrchol je docela „přelidněný“ a tak sestupujeme a sjíždíme úplně dolů a přejíždíme do Gasteinertall, kde se ubytováme v kempu plných holandských soudruhů. Není teplo. Je přímo horko, je 32stupňů a na slunci mě moje hodinky ukazují 42,6.

V sobotu ráno opět vstáváme v 6,00 a po tradiční ovesné kaši přejíždíme do Boksteinu a odtud přes Peter Sika Wege stoupáme k cíli dnešního dne Kreuzkogel 2,688m.

Na prvním rozcestníku jsme o 15min rychlejší i přes moje bolavá kolena a na druhém opět o 15min. Cesta je poměrně zdlouhavá s proměnou vegetačních pásem. Před 11,00 vycházíme na vrchol. Trasa je celá bez jakýchkoliv technických nebo jinak exponovaných míst s převýšením asi 1440m. Na sestupu nás zastihuje náhlá bouřka z horka. Už jednou jsem na Kreuzkogelu zmoknul a hora mě na vrchol nepustila. Teď mě to asi musí aspoň nandat, že jsem si ji vydupal. Opět Goráčové bundy. Co mě ale více znepokojuje jsou blesky, které jsou u nás příliš blízko a my jsme stále hodně vysoko. Snažíme se postupovat rychle, moje kolena trpí a dostáváme se do bezpečí. Déšť ustává a my v pohodě scházíme k autu a pak už odjíždíme do ČR.

Alpská trilogie byl hezký týden strávený v alpách se čtyřmi úspěšně zdolanými vrcholy a pohodovým parťákem Jarou.

Fotečky tady