Roháče 6/2014
Západní Tatry 26.6.-28.6.
Původní plán výstupu na Dachstein nám skrečla situace, že chata Adamekhütte byla plná až po střechu nějakým alpinistickým kurzem. Chatařka se mě v telefonu omlouvala, že opravdu nemá ani 3 místa v not-lageru a tedy na poslední chvíli řešíme situaci. Výstup přes Simonyhütte nechtěla Tamča, protože už ho jednou šla a přišel jí hodně nezáživný a další varianta- výstup přes Hunerkogel jsme zamítli oba neboť by to byl velmi laciný skalp krásného kopce. Navíc já nutně potřebuju prověřit svoji pochroumanou psychiku a fyzičku před odjezdem na velký kopce. Jediný Petr nezamítá nic a jako „horský panic“ bere jakoukoliv variantu. Operativní návrh Tamary je lokace Roháčů. Vzhledem k výhledu mizerného počasí v Alpách to vypadá jako solidní varianta a navíc Roháče- západní Tatry vůbec neznám neboť už dlouhodobě s nadsázkou říkám, že si je nechám až na důchod. Pracovní shon a 24hod do odjezdu……. Pověřuji tedy Tamču aby blokla dle její úvahy nějaké ubytování a podle sebe navrhla nějaké treky.
Čtvrtek 26.6.
Dopravu zajišťuje Petr a my si užíváme jízdu luxusní limčou 3,0TDI :-). Počasí od rána moc nevypadá, že by nás hory chtěli za partnery, ale já ujišťuju osádku, že jsem klikař na počasí a vše bude ok. Na vjezdu do samotných Roháčů nám začíná dokonce i drobně krápat.
Ubytování máme v rekreačním objektu Dilinské univerzity za Zubercem na vstupu do Roháčské doliny. Chatka je naprosto dostačující pro účel naší akce a v areálu jsme momentálně úplně sami a téměř sami v samotných horách. Krátce se přebalíme a pak vyrážíme na malý 4hod výlet okolo roháčských ples. Asfaltovou onanii raději zvládáme autem i když se jí úplně nevyhneme. Pak už stoupáme okolo roháčského vodopádu pohodovým chodníčkem až k prvnímu plesu. Je mlhavo, ale neprší a občas to vypadá, že by se to mohlo začít trhat. Okolní výhledy jsou ovšem vlastně nulové. Jsme úplně sami, když nepočítám dvě kačeny u plesa, které jak nás slyší, tak se k nám hrnou somrovat něco na jídlo a neváhají přijít k nám až k botám. Něco málo cibulové bagety jim nahážu, ale kačeny zřejmě tuší, že Petr má dvě sedmičky výborného libanonského červeného vína a omniovku červeného zelí a knedlík, není problém koupit v obchodě, tak si drží odstup :-).
U spodního plesa ještě rozvíjíme myšlenku, že by to bylo fajn místo na vybudování „mekáču“ nebo KFC a vybíráme plochu na vyasfaltování velkokapacitního parkoviště a pak už sbíháme dolů na Tatliakovu chatu a na chatu. Večer zakončíme kapustnicou a Tatranským čajem v místní kolibě a řízky na chatce, pak už „schláfen“ napojeni výtečným libanonským Kourom.
Pátek 27.6.
Ráno nás vítá krásný den. Oblačnost, která je nad námi je téměř ideální počásko. Dnešní plán je cca 8hod okruh od Tatliakové chaty 1.350m do sedla Zábrať 1.656m přes Rákoň 1.876m, Wolowiec 2.063, na Ostrý roháč 2.087m, Plačlivé 2.125m, do Smutného sedla 1.962m a odtud zpět dolů.
V docela solidním tempu stoupáme nahoru a počasí je fajn na tričko. Klasickou hřebenovkou procházíme všechny body trasy. S hezkým počasím přibývá turistů i pseudoturistů a hlavně polských soudruhů. Na Ostrém Roháči se trochu mění terén z klasického CH na 1-. Pak nastáva zajištěný podvrcholový úsek řetězy a trochu „vzdušnější“ místa. První část řetízků Petr zvládá v pohodě jen mu trochu pomáháme s hledáním cesty. Pasáž hladší plotny je ovšem nad jeho momentální síly. Trochu se ho snažím motivovat, ale další místo je vzdušný hřebínek přechodu hladší plotny a vím, že dál nemá smysl Petra pobízet. V každém případě je pašák kam se jako „horský panic“ napoprvé dohrabal.
Otáčíme tedy a sestupujeme zpět. Nikomu to nevadí a když vidím 3 autobusy polských soudruhů dychtivě se drápající v „prestižkách“ nahoru a z Ostrého Roháče se stává „václavák“, tak je to možná i dobře. Cestu zpět volíme se zacházkou po hřebeni přes Dlhý úplaz na Lůčnou. Se sedla je to odbočka 1hod. a já si to dávám jako „rychlostní vložku“. Jdu do tempa, ale předpoklad za 30min. se mě vrchol nedaří. Čas na vrcholu je 32,24 :-). Z Lůčné už jen scházíme do Látané doliny a pak po nekonečné asfaltce k autu. Moje chodidla v „céčkových“ botách úplně hoří, ale tak to je.
Na chatě proběhne školení ledovcové záchrany pro Tamču, která je velice učenlivá a díky jejím horolezeckým základům od přítele Radka to myslím velice dobře chápe. Petr jako figurant je taky bezva. Následuje večeře od Tamary a obligátní návštěva Koliby-Horce, Halušky a pivo, pak už zasloužený odpočinek.
Sobota 28.6.
Ráno je úplně jasno a krásně teplo. Dnes odjíždíme domů a tak volíme jen krátký trek na Brestovou 1.908m. Nohy jsou trochu po včerejšku ztuhlé, ale po 50 výškových metrech se všichni rozcházíme do solidního tempa. Náš nápad má spousta dalších, ale postupně je všechny předcházíme. Den je opravdu výstavní a rozhledy jsou široké. Na vrchol Brestové jsou to 3hod. my to zvládáme i s malou přestávkou na Přednom Salatíně za necelé 2hod :-). Na hřebeni občas trochu fouká, ale žádná tragédie. Vrchol je oblý, ale pěkně panoramatický. Z vrcholu na Předný Salatín jsme za necelou půlhodinku a tady bouchají saze zase Tamaře a pelaší dolů. Z Predného Salatína po krátké sváči jsme za 45min…….myslím, že dobrý :-)
Přehodíme upocený hadry a ještě malou zastávkou pro sýry na salaši Krajinka uháníme domů.
Musím říct, že to byl super výlet a fajn lidičkami. Po delší době jsem úplně spokojený s úplně celou akcí. Roháče jsou krásné kopce, které jsem až dosud vynechával.
Petr byl super společník a stále zůstává mým „nejoblíbenějším generálním ředitelem“.
Oproti minulé akci v Ennstálských alpách mě bylo fajn a tedy přípravka na letní Alpy se povedly na jedničku.