Gerlachovský štít 2.655m 7/2016

Výstup na Gerlachovský štít jsem plánoval už léta. Je to samozřejmě lákadlo jako nejvyšší hora Vysokých tater a Slovenska a současně nejvyšší vrchol bývalého Československa, kterého jsem byl 21let součástí :-)

Gerlachovský štít dlouho nebyl nejvyšším vrcholem Tater a několikrát i změnil svůj název (štít Františka Josefa, Štít legionářů, Gerlachovka, Slovenský štít i Stalinův štít až od roku 1959 konečně Gerlachovský štít a svou výškou 2.654,4m je nejvyšším vrcholem Vysokých tater a Karpat.

Prvovýstup pravděpodobně je datovaný na první polovinu 19stol. Jánem Stillem.

Nejčastěji používaná výstupová cesta je z Velické doliny před Velickou próbu a Batizovský žlabem sestup k batizovskému plesu.

Tuto cestu jsme volili i my. Nutno říci, že výstup na Gerlach je možná pouze v doprovodu horského vůdce nebo jako organizovaný horolezec, ale výstupovou cestou s obtížností II+ a vyšší.

Kromě výstupu na Kilimanjaro je to myslím světový unikát a nařízení TANAPu je dlouhá léta kritizováno zdatnými turisty, kteří takový výstup v pohodě zvládnou. Bohužel nejspíše silná lobby slovenských gajdů dělá z tohoto kopce „soukromou horu“ a inkaso výstupu-chtivých je rok od roku vyšší. Toto nechci dále popisovat a myslím si o tom svoje. V každém případě i náš výstup byl s místním Guidem za úplatu, ale ze své podstaty bych nikdy nebyl ochoten zaplatit plnou cenu a využil jsem nabídky Karly z Prahy, která si výstup objednala  a já jí přispěl.

Tedy akce je to poměrně rychlá….

Čtvrtek: přesun do tater

Pátek: výstup na Gerlach, sestup a hned odjezd „go home“

Sobota : pohoda doma s unavenýma nožkama :-)

Čtvrtek 21.7.

Odpoledne po práci sedám do modelu a vyrážím směr TA3.

Beru i dvě spolucestující z aplikace BlaBla, tak cesta rychleji ubíhá. V Dilině nabírám zítřejší parťačku, kterou zavezu do Smokovce, kde má zajištěné ubytování . Já se vracím do Tatranské polianky a volím nocleh v modelu. Parkoviště je přímo místo odkud budeme zítra vyrážet a já následne odtut opět odfrčím domů. Polianka nic nenabízí……krčma je už nějaký čas zavřená, sanatorium je pouze pro ubytované a ani nevím co bych tam hledal. Takže dám v autobusové zastávce večeři a za chvíli už zalízám do spacáku.

Pátek 22.7.

Vstávám v 5,00. V pravdě už bych vyrazil…….respektive jsem si pohrával s myšlenkou, že si na Slízák vyběhnu místo odvozu gazikem, ale nakonec  vyměkávám a čekám. Po půl sedmé doráží gajda Roman s Karlou. Mastňácky si vyvážíme prdel ke Slízáku, kde se k nám připojuje ještě Mihail z Pšonska. Vcelku sympatický člověk, jen původem Polská lidově-demokratická republika. Vyrážíme okolo Velického plasa, večného dážďu až na Kvetnicu, kde odbočujeme k nástupu velické próby. Tempo zpočátku běžné, posléze zpomalujeme, protože Karla nechytá dech :-)

Ne, Karla je v pohodě, ale s VHT začíná. Pravda, fyzičku by mohla mít určitě lepší a špatně hospodaří s dechem. Šlapeme a to je důležité. Pod próbou nasadíme sedáky, blembáky a navážeme se. Mihail jde v takových roztrhaných botaskách……nevím, tohle není úplně dobrá obuv na tento výstup, ale gajdovi to nevadí, tak jdeme.

Výstup je velice jednoduchý, kromě spodní části není terén nijak exponovaný a cesta je jasná. Dostáváme se až do štrbiny pod Kotlom a odtud spíše traverzujeme Kotol a přelézáme skalní žebra. Zde při snížené viditelnosti si dovedu představit jak lehce zabloudit. Pak už je před námi výstupová cesta a za chvíli jsme u křížku.

Za cca 3,5hod jsme na vrcholu. Je vcelku teplo, ale trochu mlhavo, takže výhledy nic moc. Dáme sváču a za 15min sestupujeme batizovským žlabom dolů. Úvodní část je zabezpečená řetězy, ale jen kousek. Sestup není nijak náročný, jen začíná péct slunko a gajda přestávku nepřipouští a současně začíná být dost protivnej. Batizovská próba je nejexponovanejším úsekem, ale kramle a řetízky jsou velkým usnadněním.

A jsme dole. Konečně jdu do trika, protože jsem úplně uvařenej. Sestoupíme sutovou terásku a už jsme u Batizovského plesa. Karla pokračuje dál na popradské pleso a já sbíhám dolů do Polianky k modelu abych jel domů. Sbíhání není úplně pravda, poslední třetinu se už táhnu jak smrad. Došla mě voda a nevzal jsem si hůlky a tak moje kolena dost trpí a sestup 1700vm je dole už trochu na krev.

V 15,00 jsem ale dole a po převlečení a ošplíchnutí vodou už sedím za kolečkem a frčím zpět domů.

 Takže suma-sumárum:

Gerlach je hezký výstup, náročnost je standard pro běžného zkušeného turistu s jistým krokem.

Vrchol není žádná pecka a rozhodně jsou zajímavější vrcholy.

Potvrdilo se mně, co se říká o slovenských gajdech, s nimi už opravdu nikdy více.