Schneeberg-Rax 4/2014
Druhý dubnový víkend (12.4.-13.4.) byl ve znamení plánovaného výjezdu na Schnneberg a Raxalpe.
Ještě týden před odjezdem přemýšlím které tričko s krátkým rukávem si vezmu a kde mám krátký kalhoty….na vrcholech je okolo +12.
Během jednoho dne ovšem přichází zima zpět do hor a teplota padá dolů na -4 a během noci připadne asi 20cm nového sněhu, prostě úplný obrat.
V sobotu ráno beru Tamaru s Radkem a Mikulově nabírám „ófáky“ Jirku a Zuzku.
Kopečky jsou kousek za Vídní, takže za chvíli už parkujeme v Losenheimu.
Počasí nevypadá zle a vypadá to, že „norové“ to dnes trefili. Tamča s Radkem vyráží cestou Herminensteig a já potřebuju domluvit na chatě, že je nás víc, tak jdeme cestou Fadenweg.
Dnešní cíl je nejvyšší vrchol pohoří Schneeberg a to Klosterwappen neboli Hochschneeberg 2.076m.
Vyrážíme po sjezdovce k Edelweisshütte. Za necelou ¾ hodinky jsme tam, domlouváme přenocování a Zuzka shazuje batoh.
Cestou Fadenweg pomalu stoupáme nahoru. Nikde nikdo a šlapeme si stopu. Jako tradičně se mě nechce moc šlapat a se ztuhlýma nohama z auta jsem pěkně línej. Dokonce nám předbíhá jeden důchodce. Zajdem na vrchol a pak si nahoře na Fischerhütte v not-laggeru dáváme sváču.
Sestup volíme po Fadensteig, která už má trochu jiný nádech i když jsou to asi jen 1-2 místa tak -1.
Za slunečného počasí sestupujeme na chatu, kde si dáváme fajn gulášovku a pivko.
Počasí je fakt super a za cca hodinku přichází i Radek a Tamara.
Na chatě jsme jen sami a jen okolo půlnoci přichází jeden nocležník.
Matrazenlagger je hezký, uklizený a čistý.
V neděli ráno nás vítá hezký den. Posnídáme a sbíháme dolů na parkoviště k autu. Už po cestě je ale poznat změna počasí a vypadá to definitivně, že „norům“ se předpověď povedla zcela do puntíku.
Dnes je přejezd cca 50km do sedla Preiner Gscheid v Raxu, odkud budeme vystupovat na nejvyšší bod Raxalpe a to Heukuppe 2.007m.
Po cestě nám začíná trochu poprchat a Radek, který do Höllentallu jezdí lézt to mu zafixované jako prochcané pohoří. V sedle chvíli prší opravdu dost. Zjišťuju jak jsme na tom s nepromokavostí. Vypadá to, že jsem na tom asi nejlépe.
Konec debat, vyrážíme. Cestou na Karl-Ludwighütte stoupáme pohodovou cestou nahoru. S přibývající výškou se déšť mění na krupky a sníh. Současně je více a více sněhu. Dnes mě to do kopce baví a standardním krokem krájím cestu. U Karl-Ludwighaus už jsou regulérní zimní podmínky a začíná trochu fučet. Zalezeme do notlaggeru neboť chata je ještě zavřená. Mě je kapku zima, tak se loučím a sám vyrážím na vrchol, který je pouze necelou hodinku. Venku fouká a je mlha, ale nic vážného. Přibližně za ¾ hodinky jsem na vrcholu, dělám fotečku a hned to otáčím. V ten okamžik se, ale rapidně mění počasí. Silný vítr se mění na vichřici, která mě 2x pošle na zem a není nic vidět. Moje stopy jsou zaváté já ztrácím orientaci. Heukuppe je holý kopec kde se není ničeho chytit. Po půlhodince už z toho nemám dobrý pocit a tuším, že se pořád motám v kruhu. 2x dojdu do zcela kolmých srázů. Poslední možnost je správná a poznávám malý oblý kopec, přes který jsem musel jít. Také potkávám rakouskou dvojku, která tady už taky chvíli bloudí a evidentně jsou rádi, že mě vidí.
Na chvíli uvidím siluetu kapličky u Karl-Ludwighausu, kterou považuji za notlagger, takže směr je teď už naprosto jasný. Vlastně už dlouho chodím okolo, jen není nic vidět. Spolu s rakušany scházím k chatě kam se jdou oba dva zotavit a už sám spěchám do údolí. Po cca 250 výškových metrech je naprosto jiné počasí, svítí slunko a za chvíli už jdu jen ve flísce. Na almu na mě čeká Radek s Tamčou, kteří se za mnou chtěli vydat, ale vzdali to pro špatné počasí.
Já sbíhám dolů na parkoviště a zpytuju svědomí, že jsem vcelku bezvýznamný kopeček velice podcenil.
Jsme dole, balíme, odjezd.
Takže i s malým adrenalinem to byl bezva výlet a partou fajn lidí.