Alpy 4000+ 7/2014
13.7-19.7. 2014
Rok se s rokem sešel a opět je tu akce do švýcarských alp a to do oblíbeného Saastalu.
Saastal a obec Saas Grund už je po pár let místem kam se vracím na „velkou“ letní akci.
Letos toto místo mělo být jen aklimatizačním místem s výstupy na lehké čtyřtisícové vrcholy a následný plán výstupu na Mont Blanc 4.810m francouzským traverzem.
Sestava pro tuto akci je Martin s kterým jsem byl v Gesäuse a Tamara, která by si ráda „sáhla“ na nějakou čtyřku a splnila si tak svůj sen.
Pár dní před akci nám bohužel odpadává Martin, který má horečku, angínu, ATB a už po mailu vypadá na velice „zaníceného“ sportovce J.
Akce je již příliš rozběhlá na její odložení a tak jedeme jen s Tamarou.
Neděle 13.7.
Odjezd je tradičně ve 4,00 a přes jen několikahodinový spánek docela švihám ranními prázdnými dálnicemi přes Rozvadov, München, Memingenn do Lindau. Tam odbočujeme z dálnice abychom se vyhnuli 4km úseku rakouské dálnice pro kterou nemáme známku. Pak už bez lustrace švýcarských celníků projíždíme klasikou přes Oberalppass a Furkapass do Walissu. Po cestě nám několikrát zaprší a to2x dost masívně. V Saas Grundu je oblačno a zhruba po 20min na střídačku prší…..vcelku nijak povzbudivé počasí. Postavíme stan a začíná pršet jako na povel.
Po řízku s br. kaší zalízáme do spacáků a za v mžiku jsme tuzí J
Pondělí 14.7. (začátek aklimatizace)
Ráno vypadá docela dobře, je sice nízká oblačnost, ale hlavně neprší. Sbalíme bágly a vyrážíme na lanovku. Lanovky opět zdarma nám usnadňují hromadu sil.
Na Kreuzbodenu vystupujeme a odtud hodinovým výstupem po pohodové stezce je chata Weissmieshutte 2.730m, kde budeme spát. Za necelých 40min jsem na místě a za chvíli i Tamča. Na chatě je volno, tak si vyhodíme cajky do lageru a jdeme si vyšlápnout na Hohsaas do 3.200m. Sněhu je letos opravdu hodně, místa kde normálně je jen skála je tak 100cm sněhu. Sice na chvilku ztratíme cestu, ale po prošlapání jednoho strmého sněhového pole jsme na Hohsaasu a na terase hospody si dáme kolču a pak jen sedíme a listujeme v časopisech a necháme tělo zvykat výšce. Občas se zatáhne a začnou padat kroupy, ale žádná tragédie. Po dvou hodinkách sestoupíme na chatu, kde nocujeme.
Úterý 15.7. výstup na Weismies 4.023m
Ráno nás vítá čistá azurová obloha s inverzí dole v údolí. Rozhledy jsou fakt úchvatné. Celá skupina Mischabelgruppe i Allalingruppe jsou jak na dlani…..nádhera.
Po klasické ovesné kaši si nabalíme batohy a sestupujme na Kreuzbodem do 2500m abychom se mazácky vyvezli lanovkou zpět na Hohsaas do 3.200m. Od lanovky sestoupíme na ledovec, kde se navážeme a pomalu stoupáme nahoru. Ledovec je vysněžený a vidět jsou jen velké trhliny. Séraky v severní stěně vypadají hrozivě, ale snad tam ještě chvíli zůstanou. Prudké výšvihy nám nečiní žádné velké problémy, takže sice pomalu, ale jistě stoupáme k vrcholu. Je krásně a za cca 3,20 jsme na vrcholu Weissmiesu 4.023m. Tamča má svoji první čtyřku a vyplavuje endorfiny. Já už jsem zde po třetí, ale i tak si parádně užívám výstup.
Za dvě hodinky jsme dole a jedeme dolů do údolí do kempu. Sprcha, večeře, kafe….to je to co potřebujeme. Přijíždí Viktor a společně se domlouváme, že i s jeho pačošama Markem a Matym si zítra vyšlápneme Alphubel 4.206m od Längflue.
Středa 16.7. Allalinhorn 4.027 (severovýchodní hřeben)
Ráno se potkáváme u pošty a Postbusem jedem do Saas Fee. Jdeme na lanovku na Spielboden, ale
bohužel zjišťujeme, že toto lano jako jediné jede až v 9,00 což je blbost abychom od 7,30 čekali. Změna je tedy jít Allalinhorn ovšem s Víťovou jeho tajnou zkratkou J.
Tajná zkratka je výstup uprostřed tunelu na Mittelallalin a boční chodbou průlez na ledovec Hohlaubgletscher. V té chvíli už není návratu a jen musíme udělat celý traverz Allalinhornu J.
Nacvakáme se na lano a zprvu přes plochý ledovec, potom už přes poměrně strmé svahy stoupáme přes Hochlaubgrat k vrcholu. Mohli bychom i rychleji, ale Marek a Maťo se aklimatizují, takže pomalý pohyb je pro ně přínosem než nějaký závody. Pod vrcholem je fajn skalní lezení. Před nástupem do skalky se vedle nás sveze led, sníh a sprška kamení. Nic tragického, ale dostat do napřímo do květáku…..asi by nás to pěkně potlouklo.
Jsme na vrcholu a užíváme si nádherný den. Po vrcholové fotce se vyvalujeme kousek od křížku a svačíme. Sestup normálkou na Mittelallalin už je rutina za hodinku jsme dole. Juknem ještě do ledovcové jeskyně a hodku si užíváme 3500m na terase hospody.
Po sjezdu dolů opět sprcha, krmi a večer porada jak dál kvůli frontě co se blíží do Chamonix.
Brífing: ve 4,00 operativní přesun do Francie a výjezd první lanovkou.
Čtvrtek 17.7. Chamonix
Noční přejezd do Chamonix mě úplně nesedí. Do 22,00 ještě řešíme nezaplacenej kemp, sbalení všech krámů…..ráno v 3,15 je kruté. Sbalit stan, kousnout do jablka, ……a ve 4,00 obě auta frrrr směr velkej kopec.
Po dvou hodinách a klimbání za volantem jsme na parkovišti pod lanem na Auiqille du Midi. První zádrhel je, že Marek zapomíná v Grundu sedák, který ovšem půjčuje Tamara, ale to se posléze ukazuje jako průšvih.
Vyjíždíme tedy nahoru na Midi do 3.835m a po ostrém sněhovém hřebínku sestupujeme na Col du Plato, kde se já odpojuji a po přídavku dalšího batohu nastupuju na chatu Refuge Cosmiques. Kluci dále pokračují ve výstupu na Mont Blanc přes Via 3monts. Já docházím na chatu a je mě blbě. Není to ovšem výškovka, je to spíše psychika. Klepu se jak osika a nemůžu spát, jíst…..jsem prostě úplně v prčicích. Na chatě jsou docela protivní a domluvit se s nimi jinak než francouzsky je problém. Snažím se dát dokupy, ale moc mě to nejde.
Odpoledne scházejí první skupinky co vyrazili brzo ráno. Pak je protější kopec prázdný a naši kluci nikde. S postupem času o ně začínám mít obavu. Večeři v 18,30 odkládám na později což je zase pro chatařku lingvistický problém.
Potom vidím 3 lidičky na laně. Je poznat, že mají potíže. Na Col du Plato už poznávám, že jsou to naši. Maťo je evidentně totálně vysílený a při každé zastávce padá na kolena. Na chatě zjišťujeme, že Maťo jde celý den bez brýlí a je skoro slepý. Sundávám mu batoh, mačky….je poznat, že si fakt hrábl na dno.
Po večeři jdeme spát a já ještě s Viktorem domlouvám, že druhý den půjdeme jen Mont Blanc du Tacul. Je to moje rozhodnutí, které takto cítím jako dobrá volba.
Pátek 18.7. Mont Blanc du Tacul 4.250m
Ráno si v poho můžeme přispat. Já zjišťuju, že když se má něco posrat, tak se to posere definitivně. V noci na mě z horního bydla padá deka přímo na hlavu a za hlavou mám svoje brýle, které ráno jsou na 3 kusy L.
Po snídani vyrážíme. Je hezký sluneční den a v prudkém svahu se vůbec nezadýchávám. Překonáme odtrhovou hranu, kde je potřeba použít cepín a přitáhnout se fixním lanem, obejdeme pár trhlin a jednu je třeba přejít s větším jištěním. Pak už je jen část širokého hřebenu směřujícího na skalní výšvih, kde je parádní mixové lezení. Po 20min jsem na vrcholu a Mont Blanc du Tacul 4.250m je můj a zároveň je to „můj Blanc“. Je to i kopec, který in memoriam věnuju Honzovi, kterému jsem to slíbil.
Sestupujeme dolů a já se bavím činností italského gaida, který své klienty nevybíravě popohání, nejistí je tam, kde by měl a je poznat, že peníze je jeho jediná motivace.
Na chatě čekají kluci a Maty je na tom bídně a čeká na vrtulník, který ho sveze dolů do nemocnice do Chamonix. My vyrážíme směrem ke hřebenu ve sněhu, který se mezitím změnil v totální břečku a my se vaříme jen v tričkách, navíc Marek i já bez brýlí, které jediné dostal Maty na převoz.
Konečně jsme nahoře. Loučíme se s Viktorem a sjíždíme dolů.
Marek do nemocnice a já do kempu za Tamarou, která je na výletě, tak upocenej, smradlavej, hladovej a bez vody polehávám na celtě pod švestkou v kempu Les Arolles.
Po odvšivení, odbahnění ještě navečer vyrážíme spolu s Tamčou do Chamonix.
Já nutně potřebuju kus masa a nejlépe mastného. U Pierra si dávám za 5,10 burger Steak-Frit-Fromage……dostávám opečenou bagetu cca 650g, která nemá chybu a jí ji celou sežeru J
Pak už do hajan do kempu.
Sobota je jen ranní sbalení a nekonečná jízda do ČR 1.250km po dálnicích, CH, D a CZ s hodinovou frontou v Bregenz. V 21,30 jsem doma a rád.
Přesto, že jsem nevylezl tam, kam jsem několik let chtěl, tak to byli super hory.
Díky mnoha okolností jsem se i tímto rozhodl pověsit kopce 4000+ na hřebíček.
Tedy tímto se „kruh“ uzavřel a já se začnu věnovat houbaření, sběru lesních plodů a hře na čembalo.