Totes Gebirge 11/2013

Ještě před říjnovým víkendem ve Vysokých tatrách jsem přemýšlel, že by nebylo špatné ještě v listopadu operativně vyrazit někam do Alp a vylézt si na nějaký pěkný kopeček.

Do plánu jsem tedy zařadil Totes gebirge a výstup na Groseer Priel jakožto nejvyšší vrchol „Mrtvých hor“, Spitzmauer a Brotfall. Původní sestava 4 lidí do auta se smrskává na 3 a pár hodin před odjezdem jen na dva. Jelikož jsem se už povznesl na to, že se lidem přinese akce až pod čumák a oni ji pak „zazdí“, tak to neřeším.

Pátek 1.11.

V 7,00 se tedy potkávám s Laďou, s kterým páchám poprvé takový výlet. Nahážeme můj bágl do auta a frčíme směr Linz.  Za pár hodin bezproblémové dopravy parkujeme v Hinterstoderu 625m.n.m. Po zrekognoskování terénu zjišťujeme, že mačky a cepoše zůstávají v kufru. Kopce jsou jen tu tam se sněhovými poli a protože nebyla dostupná žádná webka, která by snímala okolí jak to vypadá se sněhem, tak jsme vycházeli z toho, že v listopadu bude už sníh. Dnes je nádherný den a na to, že je listopad, tak jen v tričkách vycházíme na cestu k chatě. Čeká nás 800m převýšení do winterraumu na Prielschutzhaus. Trochu se bojím, že bude plno, ale na parkovišti je jen jedno auto. Cesta se skoro 2km vůbec nezvedá, pak při odbočení na cestičku už stoupáme vzhůru. Docházíme skupinku 5 rakušanů, které nutně musíme předběhnout abychom eliminovali nedostatek místa ve winterraumu, který je jen 6 místný. Za dvě hoďky jsme na chatě a winterraum je kupodivu úplně prázdný. Zabíráme hned dvě místa na spaní a já zatápím v kamnech. Docházejí Rakušánci a všichni sušíme mokrá trika. Zatímco rakouští soudruzi si berou na terasu hned 2 kastlíky piva co tu připravil chatař, tak my po večeři jdeme spát. Okolo 22,00 přicházejí posilnění švábi….pochopitelně si musí rozsvítit, začnou topit, vržou židlemi po dlažbě….prostě ohleduplní lidi. Navíc přichází i další švábská dvojka a je nás tedy 9 v šestilůžkovém WR. Když se zhasne, tak „nechrápající“ Laďa řeže na plný pecky ze severu a z jihu do jeho pauzy nakrmenej šváb pivem. Vrcholným dílem je, kdy nacista vedle na mě nejdřív složí svoje haksny, potom mě polaská kozy a nakonec mě sáhne mezi nohy. V tu chvíli jsem jak sova a vypadá to, že navštíví nočního dentistu. Konflikt se uklidňuje s tím, že to nebyla „nabídka kvalitního sexu“, ale jen mimoděk divoký sen. Do rána si na něho docela dávám pozor.

Sobota 2.11.

Po opravdu vydatné noci vstáváme okolo 6,30 a po snídani stoupáme k vrcholu Grosser Priel 2.515m. Čeká nás cca 1100m převýšení a pomalu stoupáme nad chatu nejprve přes Kuhplan plný Kamzíků, kteří spásají co můžou aby se připravili na zimu. Z Kuhplanu se dostáváme na Kuhkar, kde už jsou sněhová pole. Ferátka pod výšvihem do sedla je občas částečně pod sněhem. Poslední lano pod Brotfallscharte je pod sněhem komplet a obcházíme ji zprava parádním úsekem kolmé skalky. V sedle už pěkně fouká a trochu poletuje sníh, tak se zabalíme do bund a lehkým teréném stoupáme k hřebínku vedoucímu na vrchol. Hřeben je sice jen lekce posněžený, ale občas nepříjemně namrzlý, nicméně za 20min jsme u obrovského červeného kříže. Je lehoučce pod mrakem, ale pěkné počasí. Fotka a jdeme dolů. Po cestě potkáváme kluka s bajkem, který nechává před nástupem na hřebínek, fakt mazec a klucina rozhodně není žádný béčko.

Na sestupu mě začíná zlobit ten můj nedoléčený zánět šlachy na holeni. Na Brotfallscharte dávám návrh, že bychom si zašli kousek na Brotfall 2.380m a sestoupili na chatu a pak až dolů k autu a jeli domů. Mám pocit, že zítra bude moje noha protestovat a výstup na Spitzmauer by neklapl a sestup dolů by byl na krev.  Laďa neprotestuje a navíc se má zítra pokazit počasí a má sněžit. Na chatě na terásce posvačíme, sbalíme věci z winterraumu a jdeme dolů. Odpoledne je parádní, svítí podzimní slunko a opět jen v tričkách sestupujeme. Cesta je nekonečná a moje starý kolena začínají dost trpět. Čím níž, tím víc začínají vápencové šutry klouzat a občas je „mýdlo“dokonalé. Konečně jsme dole a už nás čeká jen cca 2km rovinky cesty na parkoviště. Začíná se smrákat a než dojdeme k autu, tak už je tma. Odjezd v 17,30 a před desátou jsme doma.

Krátký, ale povedený výlet do Mrtvých hor s Laďou se myslím povedl a listopadové alpy byli krásné.

Fotogalerie  ZDE