Vysoké Tatry 16.10.-20.10. 2013

Rok s rokem se sešel a opět přišla doba „zakončení sezony“, vyrazit do Vysokých tater a pocourat kopečky mé srdeční záležitosti.

Doba pobytu byla pro tento rok prodloužena o středu odpoledne, která ovšem byla jen přesunovacím dnem. V úterý ještě v noci vařím chlapcům cosi z gulášového, protože jsem si vybral funkci proviantního náčelníka, ale protože to dělám rád, tak jsem sám se sebou spokojený. Změna je i v ubytování. Po několika letech fajn ubytování u Korenků ve Štrbě, dělám změnu a bukuju chatičku ve Štole na kraji vesnice, kde býval původně (před větrnou kalamitou) hustý les.

Ve středu v 15,00 tedy odjíždíme v sestavě pěti natěšených borcích na Tatranské štíty. Cesta probíhá vcelku v pohodě a okolo 19,30 jsme na místě. Po předání chatky od majitelů ohříváme společnou večeři (Bóbika) a po pár přípitcích slivovičky od Zdenála jdeme chrnět, protože zítra se bude brzo vstávat.

Čtvrtek 17.10. Rysy

Vstávání je odhlasování tak, že každý vstane tak jak potřebuje, ale odjezd vozidla je v 7,00 nejpozději. Zdeněk takto vstává už ve 4,00 čímž budí i větší část chaty. Posnídáme, položíme kabely, a brzkým budíčkem se nám daří již v 6,30 odjíždět směr Štrbské pleso. Ráno na obloze ani hvězda a je pod mrakem, tedy nic moc. Po nastoupání pát metrů od plesa k Triganu ovšem na nás jukne ranní sluníčko a zasněžená dolina Zlomísk a Velká dračia hlava. Vypadá to na hezký den a tak pomalu stoupáme okolo Žabieho potoka pod řetízky. Přibývá výška a úměrně přibývá sněhu. Pod skaním prahem pod chatou zápasí 4 poláci s výstupem žlábkem nahoru, ale nemají žádné vybavení vzdávají po pár metrech a jdou dolů. Nazouváme tedy mačky s piklema to zkoušíme. Jdu šlapat stopu, ale sníh je nezpevněný, místy moc hluboký a tak po cca 35metrech toho mám docela plný zuby. Navíc to vypadá, že bychm ty sněhové plotny mohli příliš zatížit a celé to utrhnout. Z výšky je vidět reliéf skutečného chodníku do kterého jde právě i nosič z chaty, tak sestupujeme a vydáváme se šikmým traverzem  sněhového pole do výstupové cesty. Nacházíme i řetězy pak už v pohodě vycházíme na chatu pod Rysmi. Po kopání stupů jsem docela uondanej tak zůstávám se Zdenálem na chatě a dáváme si fakt luxusní kapustnicu. Kluci stoupají dále do Váhy a pokouší se o vrchol, který bohužel zůstává neprostupný. Sestupujeme a už se těšíme na sprchu.

Pátek 18.10. Terka

Vstáváme opět opět okolo 6,00 a dnešní plán jsou Baranie rohy případně Pfiinova kopa pod Priečným sedlom.  Dole ve Smokovci není moc vlídno a po cestě na Hrebienok začíná padat mlha a u Obrovského vodopádu lehoučce krápe. Dnes vynechává Zdenek, který simuluje vykloubený palec a tak ve čtyřech pomalu stoupáme Malou studenou dolinou. Na hranici klečovky už sněží a výstup Velkým Hangom už je komplet pod sněhem v rukavicích a čepicích. Docházíme na Teryho chatu a je jasné, že dnes se už dále žádný výstup konat nebude. Nikdo dál nechodí, sněží, je mlha a místy i dost fučí. Na chatě je zima a kapustnica i česnečka je asi o 80% horší než včera u Viktora Beránka na Rysech při stejné ceně € 3,-. Zimu a špatný dojem polívky spravují dvě rundy Tatranského čaje. Posedíme a pak sestupujeme dolů a odjíždíme na chatu. Večer je ještě ve znamení výjezdu na Štrbské pleso do Furkotky na Brynzové halušky s dvojitou slaninkou.

Sobota 19.10. Polský hrebeň

Tradiční vstávání a od rána azurová obloha. Dnes pro změnu vzdává Petr, pro simulaci bolesti kolene. Odjíždíme do Tatranské Polanky odkud stoupáme směrem ke Sliezkému domu do Velické doliny přímo pod Gerlachovský štít. Tento nápad má spousta dalších lidí a parkoviště je téměř plné. Někteří ovšem potupně vyjíždějí gazíky ze slízáku. To my trudomyslní si 600m převýšení rádi vyšlápneme. Je opravdu krásný den a pohodovou cestou jsme za chvíli u Velického plesa a odtud už stoupáme okolo stěny Večného dážďu přes Kvetnicu pod Kulatý kopec. Včerejší sněžení je znát a našláplá stopa u Dlhého plesa brzy skončí. Odbočka do sněhem zakrytého suťoviska, kam odbočili tři nějací kluci zřejmě lézt Litvorový štít, je trochu past a já si po 50 metrech pěkně narážím holeň. Dochází nás aktivní slovenská rodinka, která je v polobotkách a nečekají až si nazujeme mačky abychom šlapali stopu a pokračují zafoukaným chodníkem. V pravdě nám to úplně nevadí a za 40min procházíme řetízky a vystupujeme na Polský hrebeň. Je to spíše sedlo, ale je to léta zažitý název. Chtěli jsme na Východnou vysokou, ale nemáme sebou žádnou délku lana na případné dojištění a tedy končíme zde. Myslím, že nikdo není zklamán. Den je opravdu výstavní. Sestupujeme a už je to téměř jen na tričko. Večer na chatě ještě samozřejmě probíhá tradiční vaření Medvědího mlíka, které se nějak nepozdává Zdenkovi, ale nakonec do sebe hrnek a kousek pod tlakem ostatních nacpe. Honza se nehodlá smířit s nízkou hladinou v krvi a ještě odbíhá do místní nálevny pro láhev pálenky a několik piv. Večírek je docela hustej a od srdce se fakt zasmějeme a pobavíme. Já jako driver se taktně držím zpět.

Neděle 20.10.

V klidu vyhajaní do růžova ráno snídáme a po úklidu chaty odjíždíme do ČR. Po cestě ještě navštěvujeme utajené termální jezírko u Bešeňové, kde nahřejeme bolavá kolena v sírnaté vodě pak už odjíždíme.

Fajn parta, super počasí, pěkná chata. Přesto, že jsme nevylezli na žádný z tatranských vrcholů, tak to bylo dobře strávených pár dnů v kopcích. 

Fotogalerie akce ZDE