Dachstein 2995m 6/2013
Dachstein 13.6-16.6.
Na výstup na Hoher Dachstein 2.995m též nazývaný jako „nádraží alp“ jsem se hodně těšil.
Bohužel zřejmě souhra okolností a náhod či nešťastný datum 13-tého, mělo za následek, že „hora nás chtěla k sobě pustit, ale my jsme nechtěli k hoře“.
Jak to tedy bylo?
Týden před akcí intenzívně sledujeme počasí a to nevypadá úplně dobře. Taky prozatím nemáme žádné info jak to vypadá se sněhovými podmínkami na Dachsteinu samotném. Až od Kuby Turka se dozvídám, že v těchto výškách napadlo poslední dobou až metr sněhu a on sám zrušil cestu do Gesausee.
Chatař Hans Gapp také neodpovídá na můj e-mail…
Pak předpověď hlásí velice hezké „okénko“. V tu chvíli odpadá Pavel z Přerova, protože mu onemocnělo dítě a manželka a on sám hlási antibiotika.
Volám přímo na chatu a chatařka sice nic-moc neví, ale aspoň se dozvídám, že okolo chaty je asi ¾ metru sněhu.
Petr sice na poslední chvíli, ale přece má sehnanou kompletní výbavu a já se rozhoduji, že risknu dva nováčky na lano na ledovec a Dach si po normálce vylezeme.
V úterý v noci se probouzím s horečkou a také „trávení“ nějak nefunguje a nefunguje ani ve středu. Jsem si vědom, že kluci sami nepojedou a visí to na mě….
Není mě výrazně zle, tak si říkám, že to půjde a hlásím klukům, že zítra ráno vše platí.
Ve čtvrtek v 5,00 tedy nabírám Petra a jedeme do Breclavi pro Zdenála. Vrazím do sebe nějakej Endiaron a pak už jen cca 500km a 5hodin za kolečkem.
V 11.00 jsme u Gosausee a v 11.30 vyrážíme s plnou polní vzhůru kolem jezer.
Je nádherně, obloha bez mráčků….možná až moc velké horko. Prvních cca 5-6km je to pohoda navíc stoupání okolo Vordere a Hintere Gosausee je spíše výletní procházka. Ve stoupání skalního prahu mě nezvykle těžknou nohy. Nejdřívě to přičítám pětihodinové cestě za volantem (nemám dobrou zkušenost řízení auta více než 300km a poté hned „frrr“ do kopců ). Je to, ale čím dál horší…..navíc cesta není žádný extrém, pohodová cestička, žádné náročné výšvihy. Předchází mě Petr, který vynáší lano. Já několikrát bohužel potupně odbíhám mezi skalky za velkého trápení s tisícem zastavení, se pomalu ploužím nahoru. Je mě fakt mizerně….nejraději bych se otočil a šel do auta. Na Zdenka se snažím čekat, ale je někde za mnou a nechci stát zas moc dlouho, protože už bych nerozešel. Výška od 2000m jsou už jen souvislá sněhová pole mokrého těžkého sněhu. Opravdu se trápím, normálně bych to vyběhl jak nic a převýšení 1260m je pohoda.
Přicházím na Adámka a s velkou úlevou shazuju batoh…..taky pro změnu cítím pěknej „knedlik“ v krku. „no fajn, ještě bolení v krku, to je dobrý“
Proklínám se, jakej jsem vůl, jak jsem to podcenil, ale to ještě nevím o Zdenálovi….
Rvu do sebe Gulaschsuppe, ale první lžičky jsou o vrhnutí……přesto, že je výborná.
Za cca hodinu dochází Zdenek. Je evidentní, že má také nějaký problém.
Zbytek času už potom stráví vyprazdňováním svých dutin a já si vyčítám, že jsem na něho prskl nějakého bacila.
Večer je na terase na Adamekhutte nádherně. Slunko nám suší boty, ponožky trika a já s Petrem chvíli uzluju. Nad námi je osvětlený Hoher Dachstein, našláplá stopa Gosauského ledovce. Jdeme spát v 21:00 a ještě se domlouváme, že to balíme a ráno sestupujeme.
Ráno mě kluci budí v 8,30 J Spal jsem 11,5hod !!! jsme na chatě samozřejmě už pouze my a chatařka se směje. Cítím se dobře a Zdenek po ranním vývaru je taky celkem ok. Je mlha, ale teplo, nicméně jdeme dolů…
Na sestupu se Zdenálovi daří malý dialog se „zubatou“, naštěstí vše dopadá dobře až na pár oděrek. Všichni jsme rádi, že Zdenálův mozek pro tento okamžik nevidí denní světlo.
Opatrnějším sestupem scházíme k Almu u jezera, kde se občerstvujeme a pak už kráčíme k autu a odjíždíme domů.
Bohužel to tedy nevyšlo, ale i to se stává…
Ten kopec tam stojí a myslím, že zatím není žádný plán ho zbourat, takže ….někdy příště J
Fotky ZDE