Sněžka 11/2013 a zakončená s Alpy4000

Víkend 16-17.11 byl ve znamení „výročního zasedání“ s Alpy4000 a velkým setkáním pacošů Viktora Kořízka. Již tradičně toto setkání je na Richtrových boudách, které zdědili tutu tradici po Luční boudě.

Termín je sice oproti tradici dřívější o půl měsíce, ale protože v Krkonoších už trochu počasí  „pocukrovalo“ tak to ani nevadí.

V paměti zalovím, že bych mohl sebou vytáhnout kamaráda Richarda a udělat s ním hezký výlet. Richard se letos stal účastníkem extrémního bikerského závodu 1000 miles adventure   a hlavně jako jediný handicapovaný sportovec!!! Není bez zajímavosti, že mnoho účastníků tento náročný závod, který se jede bez jakékoliv podpory, vůbec nedokončilo. Richard dojel na 68 místě z 129 přihlášených za 19dní 22hodin a 42min. Upřímně před ním smekám.

V sobotu v 5,00 mě Ríša nabírá v Kuřimi a frčíme směr Pec pod Sněžkou. Jak svítá, tak to čím dám víc vypadá na krásný den. Na parkingu v Peci jsme okolo půl deváté a já zjišťuju, že v Kuřimi u Lídlu „cosi“ zůstalo stát na chodníku……..asi 100x se prokleju, ale teď už nic nenadělám. Bohužel já debil stará nechal ve tmě stát na chodníku svoje trekáče i s rezervníma ponožkami. Hmmmm, dobrý….takže dnes to bude v botaskách.

Vyrážíme a Richard jako správný biker s klidovou tepovkou 28/min. bere tempo a já se snažím neztrapnit se na prvních 200metrech :-). Odsejpá nám to myslím parádně a na Ružohorkách jsme cca za 40min. Po krátké pauze s domácím šípkovým čajem a dotěrnou fenečkou jsme za chvíli na vrcholu Sněžky. Počasí je tedy parádní, slunečno, cca 5˚C a naprostá pohoda. Na sestupu do Pšonska to sice kapičku klouže, ale nové chromové řetězy krásně usnadňují cestu a jen občas si čekám na Ríšu abych ev. zachytil pád, kdyby mu to uklouzlo. Neodbočujeme do Obřáku, ale vedu Richarda dál okolo Studniční hory na Luční boudu a odtud přes Výrovku scházíme na Richtrovky.

Na chatě jsme krátce po 13,00 a jen se zběžně pozdravím s Viktorem a Zuzkou. Ubytujeme se, Richard si dává „dvacet“ já jdu na přednášku první pomoci s horskou tématikou. Seminář má kluk- paramedik z Horské služby. Bohužel všichni jsou, ale ještě venku a tak se přednáška odkládá na 17,00. Po večeři se scházíme v pěti lidech a přednáška je super a vlastně zapomínám na hlavní program v sále. Nakonec až o půl desáté jdu do sálu a téměř hned vyhrávám v jedné ze soutěží, kde se hádá na fotce kopec. Je to Dreiländerspitze a já si odnáším cestovatelské kafe z Hondurasu. Pak se mě zadaří ještě 2x, ale můj hlas zanikne v lomuzu a cenu si odnáší někdo jiný. Nejsem tady, ale pro výhry. Po promítání fotek ze skialpů a letních výstupů je pěkné povídání o splněném snu a výstupu na Pik Korženěvské v Pamíru.  Pak už jsem odchytávám Víťu na panáka slivovičky a děláme rychlý plán na léto.

Ráno po snídani se rozloučím s pár lidmi a s Ríšou scházíme dolů do Pece opět za perfektního počasí. Jediné nepříjemné překvápko je parkovné za 250,- a i neochota vydat doklad o parkovném. Cesta domů ubíhá pohodově za richardova vyprávění o „mílích“ a jiném.

Tedy parádní výlet s kamarádem jehož si velmi vážím a snad se i Richardovi podzimní 15km okruh Krkonošemi líbil.       

Fotogalerie ZDE