Zakončená 2012

Už několik let po sobě jsem si zvykl zajet na podzim do Vysokých Tater a rozloučit se tak s horskou sezonou.

Letos padl termín na 11-14.10. 2012 a v úzkém výběru trekařů se objevili novicové Honza, Petr a Jirka co by potencionální parťák na léto 2013.

Plán prvního dne je docela prostý. Brzo ráno vyjet směr Tatry, zaběhnout si na Koprovský štít a pak teprve se jet ubytovat a další dny řešit dle možností.

Ve čtvrtek ráno vše klape. Honza je v 5.50 před firmou, Peťánek čeká před barákem a Jirku nabíráme 6,15 v Brně-Komíně. Silnice jsou docela v pohodě a tak v 10,50 už parkujeme na Štrbském plese a po 11-té už vyrážíme na Koprák. Jdeme v klídku a pohodě, ale mě se po 5hod. za „kolečkem“ vůbec nechce. Taky pořád nemám rozchozené svoje SCARPY. Tempo je vycházkové a mě to docela vyhovuje. U Hincova plesa Jirka pro žaludeční potíže vzdává a tak ve třech stoupáme do sedla a pak až na vrchol. Počasí je pohodička, ale po cestě je už dost sněhu a občasné, nepříjemně namrzlé místa.

Čajík na vrcholu je fajn a pak zvolna klesáme. Jsme pomalí a obávám se pozdního sestupu. Z důvodu bezpečnosti i rychlejšího postupu nandáváme mačky. Honza i Petr je mají poprvé a dostávají i cepín. Já využívám půjčené automaty od kamaráda a všichni sestupujeme rychleji. Kluci po pár krocích zjišťují pohodičku sestupu na mačkách a myslím, že si to docela užívají. Jirka na nás čeká u Hincáku a pak všichni sestupujeme. Bohužel pořád nemáme tempo a vstupem do klečovky vytahujeme čelovky. Cesta tmou za popradským plesem je trochu nekonečná a přiznám se, že jsem pěkně utahanej a pravá Scarpička nehezky tlačí na malíček-asi bude večer malá operace :-)

Konečně jsme dole a jedeme na ubytování. Tradičně do Štrby ke Korenkům.

Přivítání s p.Korenkem, sprcha, véča a do hajan.

V pátek měním plán výstupu z Východné Vysoké, na Bystrou lávku. Taky místo v 6,00 vstáváme až v 7 a zubačkou se přesouváme na Štrbské pleso. Počásko vypadá docela dobře. Včerejší únava je pryč a já jsem perfektně frisch a trochu bych si zazávodil. Kluci si včera dali docela do hrbu, tak se krotím a zvolna stoupáme. Za vodopádem Skok zazlobí Petrovo koleno a Petr pro jistotu otáčí a Jirka taky. Dál jdeme tedy jen s Honzou a myslím, že si to parádně užíváme. Počasí sice dostává trochu jinou tvář, je mlha a s postupem výšky začíná drobně sněžit. Stoupání  do sedla je de-facto pod sněhem. Mačky necháváme v batohu, ale cepíny jsou v akci. Cestu musím občas obtížně hledat, ale o to víc mě to baví. Krátké řetízky v sedle jsou drobnou lezeckou vložkou. Honza je disciplinovaným parťákem a po pár akčních fotkách je za mnou nahoře.

Druhá strana je méně umrzlá, ale v suťovisku se hůře hledá cesta. Za náma leze parta českých důchodců, kteří typicky nerespektují nejmenší velehory světa. Docela z jejich počínání a výbavy jde strach, proto raději hned sestupujeme než na nás někdo upadne a strhne nás dolů. Momentálně letové podmínky tady nahoře určitě nejsou.  Kolem Wahlenbergových ples je to už pohodička a za chvíli začne pražit sluníčko a jdeme do triček. Sestup prokecáme a za chvíli jsme na odbočce k lanovce z Predného Soliska. Honza je trošku uondanej a tak sjíždíme dolů lanovkou. Vlastně proč ne, jsme na výletě a výhled na Štrbské pleso a vzdálené Nízké Tatry za to stojí.

Kluci už čekají ve Furkotce. Boršč a Brynzové halušky jsou super a já bych ještě po 8hod. někam šel. Klidně bych nastoupal chatu pod Rysmi a u Viktora Beránka přespal. Jedeme dolů a na ubytovámí po pár panácích jdeme „schlafen“.

Sobota je den,  kdy po večerní dohodě jdeme Slavkovák. Je od rána mlha a drobně prší. Slavkovský štít není těžká tůra, ale hodně zdlouhavá a s převýšením 1450m. kluci už mají dva treky za sebou tak uvidíme. Přesun zubačkou a pak vláčkem, které máme zdarma je bezproblémový a ze Smokovce stoupáme nahoru. Po malém zahřátí trochu přidávám na tempu abych kluky malinko otestoval :-).

Na Maxmiliánce dáváme malou pauzu a pak skoro sami pokračujeme k vrcholu.

Petrovo koleno je asi docela v poho a pěkně peláší, Honza to taky nefláká. Jirka se nám bohužel ztrácí v klečovce a vrchol pouští. Celá cesta až na Slavkovský nos je v mlze, ale pak začínáme být odměněni výhledem na Lomničák, Baranie Rohy a Pyšný štít.

Na vrcholu je krásně a inverze pod námi je nádherné panoráma. Vrcholovka, čaj a jdeme dolů. Krásná tůra.

Kolena z poskakování po třech dnech už trochu bolí, ale jdeme na jeden zátah až dolů.

Odměna za výstup je Wellness v Grand hotelu Smokovec. Sice asi působíme jako ufoni na floridské pláži škubající martinskou husu a naše vyzuté boty zamořují část hotelů, ale personál je příjemný.

Sauna, bazén a whirpool jsou dokonalým relaxem pro naše bolavé klouby. Nevím jak kluci, ale já si to užívám každým coulem.

Po cestě zpět si kluci ve vláčku dávají zasloužené pivko a po místní adrenalinové vložce místního dročkaře jsme „doma“.

Tatranskou tradicí klukům vařím medvědí mlíko a s malou opičkou jdeme spát.

V neděli ráno si přispáváme do 8 a po sbalení už krájíme kilometry domů.

Zakončená se povedla na jedničku. Počasí k nám bylo milostivé a hora nás k sobě pustila. Kluci si „osahali“ tatranskou žulu i chůzi na mačkách a byli skvělými společníky a já jim gratuluju.

Tedy, hore zdar zas někdy příště :-)