Richtrovky 2012

Tradiční setkání po sezoně s Alpy4000 naplánoval Viktor opět na Richterovy boudy v Modrém dole. Nový provozovatel Luční boudy, kde se několik ročníků odehrálo, neměl zájem o spolupráci a tedy Luční je zapovězené území.

Termín je sobota 1.12. a je vybrán vskutku exklusívně. Krkonoše pokryl čerstvý sníh, je úplně jasno a teplota -9stupňů.

Bohužel nemám letos žádného parťáka na cestu a tak v 5,00 uháním sám prázdnými silnicemi směr Pec pod Sněžkou. Za Josefovem je na silnici ze zpráv avízovaná ledovka, ale nic hrozného. Cesta uběhla naprosto v pohodě a v 7,45 se už přezouvám na parkovišti do trekáčů.

Nikde nikdo, jen zlatý nádech krkonošských kopců pod sněhem.

Pomalu si stoupám na Ružohorky a dnes jsem podle zasněžené cesty první kdo jde z Pece na vrchol Sněžky. Občasné přerušení zaváté stezky přeruší zaječí nebo liščí stopa jinak je ticho, ranní slunko se třpytí na zmrzlém sněhu a hory jsou liduprázdné.

U Děčínské boudy potkávám první lidi, kteří jdou z druhé strany. Na Ružohorkách si dám čaj a už šlapu na vrchol Sněžky. Výhledy jsou dnes opravdu velkolepé a inverze v podkrkonoší je nádherná podívaná. Abych byl upřímný, jsem tak trochu líný a žádný rekord dnes teda netrhnu. Na vrcholu jsem úplně sám a parádně si to užívám.

Po čaji a sváče sestupuju Obřákem dolů sice ještě přemýšlím, že bych si zašel až na Luční a přes Výrovku to sešel na Richtrovky, ale nakonec volím Obří důl.

Na sestupu už potkávám ohromné množství lidí drápající se nahoru.Dole v obřáku odbočím na Richtrovky nastoupím hřeben a v 13,00 jsem už na pokoji. Odpolední slunko mě na střeše suší propocené oblečení a já si na hoďku zalízám do postele.

Po mé exhumaci se jdu pozdravit s Viktorem dávám si česnečku do které se nějak nepodařilo přidat česnek, ale nechávám si to pro sebe.

Program začíná workshopem Zoneru a já se nestačím divit co vše se dá všechno s fotkami dělat.

Hlavní program je po večeři s promítáním fotek z výstupů s Viktorem. I já jsem zařazený s letošním výstupem na Grossglockner. Tradičně jsou v pořadí soutěže k tématům. Povídání lidí s jejich osobním příběhem, workshop Nikonu, freeride z Aljašky od Michala Broučka a spousta jiného. Program je letos o poznání komornější a nenacházím známé tváře, tak tedy není s kým začít pít. Viktor je v obležení a tedy po třech pivech chvíli po půlnoci jdu do hajan.

Ráno po snídani ještě Viktorovi předám svůj prezent za „nepovedené léto“ v Saastalu, za hodinku seběhnu do Pece a jedu domů.

I přesto, že nebylo s kým jet, tak to byl fajn výlet a sobotní počasí na Sněžce byl balzám na pracovní stres. Předběžně jsem domluvil termíny letního programu a perfektně vyčistil hlavu.

Hore zdar