Beskydská hřebenovka 11/2016
Pro listopad jsem si vymyslel bekydskou hřebenovku a to přeběh z Ostravice do Frenštátu pod Radhoštěm a to přes Smrk, Kněhyni, Pustevny (nocleh), Radhošt a Javorník. Trochu jsem doufal v bílé kopce a liduprázdnou přírodu. V práci mě navíc vyšlo, že bych měl vyčerpat nějakou dovolenou a tak jsem si to pěkně naplánoval na "superúplněk", který vyšel na noc z pondělí na úterý. Tedy předpoklad byl, že v pondělí v kopcích moc lidí nebude. Plán se začal rýsovat poměrně dobře, protože na horách něco snížku padlo a od 750m ležela souvislá sněhová pokrývka. Taky teplotně to vypadalo docela zajímavě neboť v noci v po na út mělo být na hřebeni až -13st :-). Bloknul jsem si tedy ubytování na chatě Šumná na Pustevnách a už se těšil na fajn solo akci.
Pondělí 14.11.
Neděli trávím ještě do večera v práci a 3hod masáží ze mě tak nějak vysávají energii, jsem pěkně unavenej, ale do kopců se těším. Ráno vstávám ve 4,20 kvůli přejezdu do Beskyd a celodenní dupačce na ubytování. Ráno také začíná tím, že si opařím ruku horkým čajen co si vařím do termosky....ach jo- že by špatné znamení? Rychle nahážu věci do modelu a švihám směr Frýdek-Pístek. V Přerově chytám "stau" a nabírám zpoždění cca 40min, které už po cestě nedoženu. V Ostravici jsem tedy až před půl devátou, tak už není čas na nějakou sváču a vyrážím hned směr Smrk 1276m. Už cesta okolo Bujačího potoka je pod sněhem a přede mnou pouze dvoje stopy.....nikde nikdo, pohoda. Je tak okolo nuly a tak si ustaluji tempo a stoupám. Reklama na sloupu inzerující Zvěřinové hody je obrovské lákadlo. Takhle se pěkně přežrat......myslím, že "první signální soustava" v tomto směru je u mě na vysoké úrovni a moje přirozená lennost a chuť k jídlu......no, raději toho nechám. Stoupám na Smrk, stoupám nekonečným stoupáním a lehce se mě bortí morál. Vrchol v nedohlednu, mlhavé výhledy, já ufuněnej a nohám se nechce ani za mák. Začínám mít cimrmanovské "chmurmé myšlenky"......opařená ruka, zpoždění po cestě, tuhý nohy a nechuť zabrat. Tělo nemá energii, prostě jsem podcenil ranní jídlo. Stopy ve sněhu už dávno zmizeli, sněhu je cca 20cm a já nutně musím do sebe narvat aspoň proteinovou tyčinku a dva hrnky horkého čaje. Kombinace pomáhá a se prodírám cestou vzhůru pod větvemi zatáženými sněhem a námrazou.......pohí´ádková krajina :-)
Pod vrcholem míjím jakýsi pomníček-mohylu Johna Lennona. Pokud mě pamět neklame, tak Beetles v Československu nikdy nevystupovali natož aby Johny se drápal na Smrk. Sice jsem slyšel jednu zmíňku o tajném přistání Brouků v Bratislavě, když Schwechat nepříjímal, ale kdoví co si to Maročani vymysleli. V každém případě mě to příjde jako solidní úchylárna a Johnyho tu vídím na Smrku pouze jako konzumenta Lysohlávek.
Je bohužel úplně mlhavo a výhledy jsou nicotné. Zasněžená krajina beze stop je pohádkově-strašidelná. Postupuji směr Kněhyně a přiznám se, že občas ztrácím směr. Cesta se ztrácí v jednu bílou plochu a značky jsou zafoukané......někde je to tedy krize, ale všechny "kritická místa" zvládám v pohodě.
Zastávka je až na Horní Čeladné, kde shazuji batoh a dávám si takový pseudooběd u kapličky. Obědvám a z přijíždějícího auty se vybalují čtyři obstarožní turisti. Mám turisty v úctě, ale občas už od pohledu člověk ví "kolik uhodilo".
Jiří Helekal: "héj, jak to tam vypadá"?
Já: "a to jako kde"?
Jiří Helekal: "no, přece nahoře....tsssss".
Já: "jsou tam stromy, sníh, srnky, dřevorubci a mlha"
Hitler po výkrmu: "hahahhaha, ty jsi filuta"
Já: "klucí, kam jdete? Rád Vám řeknu jak to nahoře vypadá, ale nevím kam jdete"
Muž v botaskách: "Karle, zapoměl jsem čepici"?
Hitler po výkrmu: "co já s tím, nejsem tvoje stará"
Muž v botaskách2: "jdeme na Smrk, je tam sníh"?
Já: "ano, je, přece pokud je tady, tak výš bude taky a více"
Já: "kluci, nechci vám do toho kecat, ale pokud namáte aspoň návleky, tak v těch lakýrkách Vám dobře nebude"
Jiří Helekal: "jaký návleky"?
Muž v botaskách: "nemáte někdo rezervní čepici"?
Já: "pánové držím palec, musím jít, ještě to mám kus cesty"
Muž v botaskách: "nemáš ještě jednu čepici"?
Konverzace dále nemá smysl, dva ze čtyř mají jakýsi lídlovský botasky, jeden nemá čepici, další neumí utáhnout hůlky.....doufejme, že dají horské službě klid. Já pokručuji dál k Pustevnám a dávám si trochu tempo neboť jen lehce s "klukama" vymrzl. Trochu momotonní dupání okolo Malé Stolové po silnici vzhůru a pak konečně odbočuji do lesa. Tady ovšem zase začíná test bystrosti, kudy "vede cesta". Cesta na Kněhyni se mě zdá jako nekonečná, ale konečně jsem tam a je to i dene z nejhezčích úseků cesty. Čertův Mlýn a Tanečnice a Pustevny mám už co by kamenem dohodil. Malinko už mě tlačí čas a nerad bych v mlze a ne zcela jasné trase začal po tmě kufrovat. Jdu tedy do tempa, to se moc nelíbí mým omláceným prstům na nohách. Konečně jsem na radhošťské magistrále a mám předem mnou i nějaké stopy. Když docházím k chatě, tak je i citelně větší zima. Chata zavřená a chatařka "prý" na cestě. No, pokud si to rozmyslím, tak jediné útočiště bude svítící barák horské služby. Chatařka, ale přijíždí......já zjišťuju, že tady budu úplně sám. Chata je docela vymrzlá a pokoj, který dostávám, tak vytápí malý ventilátor. Po 30km tedy beru všechno, ale zhruba ještě 2hodinky jsem v bunděa tentokrát se hygiena koná pouze v podobě umytí obličeje a rukou a i tak jsem pošrábaný od kousků ledu, co plavou ve vodovodním řádu. V koncici si tedy uvařím čaj, na svém plyňáku ohřeju konzervu gulášku a lezu pod peřinu.
Úterý 15.11.
Vstávám právě včas. Den se probouzí a z okýnka WC chytám východ slunce a na druhé straně slunko začíná osvětlovat můj dnešní cíl a to Velký Javorník. Cíl cesty vypadá poměrně blízko, ale stejně mě bude trvat 4hodinky než se tam dohrabu. Je krásný den a ráno je odměna za včerejší mlhu. Pustevny jsou ozářené a bílé.....opravdová pohádka. Vystrčím hodinky na parapet. Jakmile je na nich -11st tak je beru zpět, ´takový mráz mě docela stačí :-)
Posnídám balíček od chatařky, navleču trenky s dlouhým rukávem, thermo, flíska, goráč a 8,00 vyrážím. Tedy malinko zápasím se zámkem od chaty a chvíli to vypadá, že se nedostanu ven. Malinko násili vyhrává a já vyrážím. Hezky to křupe a malinko pofukuje. Míjím Radegasta, chatu Radegast a u kaple už teda fakt fučí. Co fučí, je to fukeř jak prase a i klucí Cyril s Metudem, co tady hlídají, tak jsou pěkně vomrzlí. Prchám po sjezdovce pod Radhoštěm do závětří. Na Velké Polaně proběhne tyčka čaj a zase frčím směr sedlo Pindula. Nohy jsou malinko bolavé ze včerejška a večerním úprkem to vypadá, že zase jeden nehtík bude mít doma operaci.
Z Radhoště vlastně už jen klesám, takže tušení opětovného stoupání mě zase nemine. Pindula mě ukazuje 488m, takže začnu stoupat zase zhruba 700vm, ale do cíle už pohoda cca 9km. Na malý Javorník je to zčásti malinko hard-core. Odbočka ze silnice je docela překvapení, v létě pohoda, ale teď pod sněhem a nemyrzlých šutrech co nejsou vidět......sotva se hrabu a párkrát mě to pěkně ujede. Malý Javorník, Velký Javorník a pak už jen sestupuju do Frenštátu. Klopýtání po asfaltu už je teda dílo pro ty moje otlačený prsty a tak jsem rád, že v 12,45 sedím na nádraží a čekám na lokálku.
Přesouvám se do Frýdlantu a následně zpět do Ostravice k modelu a po převlečení do suchého startuji domů.
Hodnocení je opět pozitivní a akce skvělá. V pondělí jsem našlapal přes 30km za 7,45hod a v úterý lekce přes 20km za 4,45hod. Žádný dostih, ale fajn akce, kdy jsem potkal všeho všudy 10lidí. Nožičky bolí, ale to už k tomu patří :-)
Výzva je přechod celého beskydského hřebene z Val.Mezu do Třince 101km tzv. Crossing the mail ridge of Moravian-Silesian Beskids :-)