Malá Fatra 3/2013- přechod hlavního hřebene
Zimní přechod hlavního hřebene Malé Fatry, Štefanová-Nezabůdská lůčka cca 38km
Už ani nevím v čí hlavě se urodil plán zimního přechodu Malé fatry, ale každopádně víkend 8-10.3. byl definitivní termín akce.
Zimní hory vlastně vůbec nedělám, takže na tuto premiéru jsem se docela těšil.
Plán byl takový:
1.den ze Štefanové (635m) nastoupat přes sedlo Medziholie (1085m) na Stoh a přes Poludňový Grůň, Stěny na Chleb (1607m) a sestoupit přes Snilovské sedlo na chatu pod Chlebom (1415m).
2.den nastoupat nejvyšší bod Malé Fatry a to Velký Kriváň (1708m) a dále po hřebenu na Malý Kriváň, Pekelník, Bublen, Príslop na Suchý a sestoupit přes chatu pod Suchým do Strečna a odjet domů.
Smělý plán pro partu lidí co mají rádi hory a nebojí se máknout si.
Partu horalů (později ukňučených bab) tvořili, Pavel (důstojník nejmenované Bezpečnostní Informační Služby), Zdenek (generální ředitel nadnárodního pojišťovacího gigantu) a já pajdal s bolavýma zádama a pomocná síla kopáče výkopů.
Po lehkém stresu v práci je konečně čvrtek a já jdu v 20,00 spát, protože v 0:30 opět vstávám aby mě moje žena přemístila autem do Brna na noční bus do Uherského Hradiště.
V 2,30 jsem v UH kde už na mě čekají Pavel se Zdenkem s „letadlem“ 1,3MPI. Je to pro mě docela nezvyklé, protože obvykle bývám „driverem“ já, spolu i s mým modelem.
Zaujímám tedy pozici na zadních sedačkách, ale neumím v autě ani autobusu spát a tak moc odpočinku není. Cesta ubíhá v pohodě a 1,3MPI ze sebe místy dostává i 75km/hod.
Před pátou už parkujeme ve Strečně a přesouváme se na Vlak do Varína chvíli po 7,00 nám jede bus do Štefanové, odkud bude náš startovní bod.
Okolo 7,30 jsme na místě a my s plnou polní (mačky, cepín, sněžnice…) začínáme stoupat na sedlo Medziholie. Je teplo, sníh je měkký a mokrý. Já se pomalu rozehřívám a po 10min si ustálím tempo a jdu stabilním chůzí. Kluci mě zůstávají trčet někde za mnou. Není se kam ztratit, tak se potkáváme až v sedle Medziholie. Lákám kluky na výstup na Velký Rozsutec
, ale s žádným nadšením se nesetkávám. Pokračujeme tedy stoupáním v lese už na sněžnicích na Stoh a po pravdě ten úsek mě teda dává pěkně zabrat. Na hřebenu už pěkně fučí, tak se zabalím a už podle zimního tyčového značení s malými přestávkami stoupáme nahoru na vrchol Stohu.
Nastoupanou výšku ihned ztrácíme sestupem a následně opět stoupáme na Poludňový grůň. Prostě je to nahoru dolů a v mokrém sněhu, kde i na sněžnicích se občas boříme po kolena je to dost výživný. Přechod Stěn je jedna převěj vedle druhé a pár míst nevypadá úplně stabilně. Navíc se mě párkrát ozve pod nohama pěkně nehezký zvuk. Malý úsek raději volím na mačkách s piklem v ruce. Myslím, že kluci toho začínají mít plný zuby a já už 6hodin prošlapávám stopu. Ve stoupání na Chleb 1647m se chvilku střídám se Zdenkem, ale je poznat, že toho má plný brejle. Chleb máme za sebou a už nás čeká jen sestup k chatě pod Chlebom. Nohy už máme pěkně unavený a tedy šikmý svah ve sněžnicích nám pěkně vyvrací kotníky. Konečně chata.....
Dáváme polívku, Kotlíkový guláš z baraniny a pivko. Po malé poradě co dál zítra je jasné, že dotáhnout přechod hřebene do konce nepůjde, protože z tvrdých horalů jsou ukňučený baby. Plán je tedy sestoupit po zelené do Šůtova a přesun vlakem k autu. Já alespoň navrhuju, že si vyběhnem Velký Kriváň 1709m jako nejvyšší bod Malé fatry, který máme pod nosem.
Jdeme spát poměrně brzo. Pavel sliboval, že prý chrápe jen, když leží na zádech….hmmmmm, ten člověk má záda i pravém i na levém boku. Vzhledem k jedné probělé noci mám chuť zaseknout cepín do pravého ucha Pavla, ale nakonec jsem vyměkl. Jinak matrazenlager "na povale" je docela luxusní a celkově obsluha chaty je velice přátelská a ochotná.
Je ráno a přesto, že je pod mrakem, tak jsou od chaty moc hezké výhledy i když ve vyšší polohách je stále hustá mlha. Zdenek zjišťuje, že jeho koleno zlobí a bude mít možná co dělat na sestupu, tak vrchol Kriváně pouští a tedy vyrážíme jen na lehko s Pavlem. Nohy jsou po včerejšku trochu ztuhlý, ale po 15min. mě to zase „začíná bavit“ a pěkně v tempu šlapu nahoru. Pavel se mě ztrácí, ale už na něho nečekám a za hodinku stojím na vrcholu Velkého Kriváně.
Rozhodně bych šel i druhou část hřebene jak byl původní plán, ale nebudu trhat partu a taky by to za současného počasí asi nebylo příliš rozumné. Sestupuju tedy zpět na chatu a po krátkém rozhovoru s chatárkou sestupujeme dolů do Šůtova na vlak. Tempo máme a nakonec i v mírném poklusu stíháme vlak v 12,30 s místní "šůtovačkou", která nás naviguje dírou pod svodidlem na zastávku vlaku . Moje malíčky to sice zase odnesou puchýřem, ale to už neřeším.
Přesouváme se zpět do Strečna, kde na nás čeká zaparkovaná 1,3MPI a pak už frčíme obvyklou maximální rychlostí daného modelu do Starého města, kde se rozdělujeme.
Pavel jede dál do Přerova, Zdenek do Břeclavi a já do Brna.
I když jsme přechod absolvovali pouze z poloviny, tak to byl moc pěkný trek, kdy jsme po cestě potkali pouze jednoho skialpinistu. Dali jsme si pěkně do těla a vyčistili hlavy od pracovního shonu.
Fotky ZDE