Okruh Sněžkou-rozdupání se.

Podle plánu vyrážíme ráno 26.5. v 6,00 z Kuřasu směr Krkonoše a v plné sestavě:

Ondřej, Pavel, Martin, Honza, Rosťa a moje maličkost. Všichni jsou dochvilní a docela natěšení na pěkný den, kromě Martina, který se ještě ráno věnuje manželským povinnostem. Cesta ubíhá poměrně solidně kromě neustálého Rosťova ramcání, že chce kouřit což je v mém modelu zakázáno.

Ondřej sice chvíli hraje divadlo typu: „Kučero, kurva jak to jedeš“, ale je to starej komediant. Osádka komunikuje a Honza nespí jak chtěl a raději vymlaskává pivko a dělá, že nevidí jak se mě podařilo z plně vytočené čtyřky zařadit dvojáka………“no a co“???

Za 3hodiny důchodcovské jízdy parkujeme v Peci a vyrážíme na Sněžku. Původně jsme se domlouvali, že ji vyběhneme 2x za sebou na vrchol přes Ružohorky a obřákem dolů. Fádní plán měníme na Pec, Ružohorky, Sněžka, Luční bouda, kozí hřbety do Svatého Petra a zpět přes Výrovku a Richtrovky…….bratru něco kolem 25,5km.

Vyrážíme s plnou polní na Sněžku. Je pěkně, teplota kolem 15, malá oblačnost a příjemné sluníčko. Rozjíždím peleton, ale stíhá mě hned Martin a Ondřej. Na vrcholu v pořadí Martin, Ondra, já, v čase 1:23hod. Zbytek se trochu táhne, ale všichni s přehledem doklusávají vrcholovou pasáž. Rosťa samozřejmě nahoře vytáhne Pastis a smotne brčko- no zřejmě slušnej oddíl.

Pokračujeme dál a je to trochu nuda neboť kolem Lučárny je náhorní plató a nejvíc trpí Martin, protože má asi o 80cm kratší nohy než všichni ostatní. Honza mám mává a odděluje se od skupiny, protože ho příliš brzdíme a volí závod s horskými kozami.

Na stoupání ze Sv.Petra na Výrovku je už poznat nějaký ten kilometr v nohách. Jen Martin je frisch a závěrečné serpentýny vybíhá sprintem (seberu mu prémie, hajzlíkovi :-) ). Pavel jde taky do trháku a od bot mu odlítávají šutry. My s Ondřejem hledáme důvod, proč jsme mouky-placky. Charlie Chaplin, tedy Rosťa s bolavou kyčlí mlčí, plive krev a kousky plic. Na Výrovce probíhá zasloužené pivo a hnusná polívka. Sestup přes Richtrovky do Pece již drobná rutina.

Honza už na nás čeká a mezitím si 2x vyběhl Obří důl a zpět. Odjezd se zastávkou v Byšti na klasickou Cmundu. Rosťa nemluví. Nemluví ani když je tázán, ale 12letá holčička v obecní hospodě Býšť ho zajímá víc než jeho játra na roštu s dvojitou tatarkou (hovado).

Závěrem musím říct, že to byl krásný a pohodový výlet s dobrou partou a prima zábavou. Možná jen Rostík se unáhlil s reakcí, když byl propuštěný do domácího ošetrování „Nikdy s Váma nikam nejedu“

Honzovi patří dík za fotky co udělal, protože se nikdo nestal fotografem akce.

Hore zdar