Dachstein 2.995m červen 2015
Po dvou letech se vracím k nedokončenému výstupu na nejvyšší vrchol východních alp a to Hoher Dachstein 2.995m. Akci před dvěma roky bohužel zhatila střevní chřipka, která postihla 2 ze tří lidí z akce (včetně mě) a jen výstup od parkoviště na chatu byl masakr nejvyššího kalibru :-)
Letos to na žádnou pohromu ve smyslu zažívacích problémů nevypadá a tak s parťákem Jarou ze Vsetína ve čtvrtek ráno uháníme modelem směr Gosau, kde se potkáme ještě s jednou dvojkou z Ústí n. Labem. Z Jary se předčasem stal inženýr a dokonce ještě k tomu červenej a není to jen jediná změna. Jara zkažený nočním životem Ostravy (Baník pičo!!!) začal mluvit sprostě, pije slivovici a jeho účes alá Bob Marley je ten tam a krátký sestřih z něj dělá sympatického beskydčana. Současně Jara začal úspěšně pracovat na pozici projektového managera a testovacího dobrovolníka v oboru protipožární ochrany a můžete ho vidět ZDE na instruktážním videu (člověk v červené čepici v nejzajímavější minutáži 3,02-3,18 je Jara):
Zpět do kopečků. Cestu vcelku prokecáme neboť jsme se docela dlouho neviděli. I přes malé zdržení ve Vídni jsem u Gosausee v 10,30 a nacházíme asi jedno z posledních míst na parkování. Je super počasí, azur a teplo, tak hromady důchodců vyrazili ve svých medvědech na kukačku a malou procházku ke spodnímu jezeru. Zanedlouho doráží i Zdenek a Jana, s kterými máme sraz a společný výstup. Přebalíme cajky a vyrážíme po asfaltové onanií okolo jezer. Kromě terénní nerovnosti spodního a horního jezera je stoupání nicotné a spíše otrava. Za Hintere Gosausee začínáme konečně stoupat. Jarovi jako bujnému hřebečkovi předáváme lano a já vychytrale simuluju srdeční slabost. Stoupáme přes Bärennloch a slunko do nás pěkně pere. Vcelku pohodovým tempem dorážím na Adamekhütte 2.196m za 4rovné hodinky. Jara je pochopitelně na terásce už cca 1,5hod. a chvíli za mnou docházejí i Zdenek s Janou. Chata je obsazená několika kurzy a my na tom vyděláváme, že místo matrazenlageru za 12,- dostáváme 4bett zimmner za cenu lageru. Za šutrem u chaty povečeříme a pak zaujímáme pozici volně ležícího střelce.
Pátek
budíček vcelku pohodový až v 7,00 a po tradiční kaši okolo osmé vyrážíme k vrcholu a na Gosaugletscher. Počasí je mlhavé a tradiční vápencová silueta Dachsteinu je neviditelná. Pokračujeme ve stopě kurzu před námi a tedy nastupujeme na ledovec z leva. Tempo kurzíku je docela pomalé, ale než je předběhneme, tak ještě jdeme na mačky a navazujeme se. Docházíme je v prudším ledovcovém výšvihu nikdo nám neuhne, tak Jara bere stopu vedle a všichni se boříme a tlačíme tempo. S jazykem na vestě předbíhám posledního a za chvíli jsme nad odbočkou na Steinscharte a pak už jen pokračujeme traverzováním ledovce pod nástup feráty Dachsteinu. Pos stěnou na chvíli sundáváme mačky, ale po první pasáži je s Jarou zase nandáváme. Skála je namrzlá a v podstětě je to takové mixové lezení I+. Případné uklouznutí by mohlo být dost nepříjemné a nejspíš by mohlo skončit fatálně. Občas se jistíme přes odsedku, ale spíše jen sporadicky.
Na vrcholu je pár rakušanů s houslemi a harmonikou. Od panímámy Gertrudy si necháme udělat vrcholovku (kterou teda pěkně posrala) a pak už sestupujeme. Výhledy dnes nic moc a přes konec června máme vlastně podzimní podmínky. V sedýlku potkáváme jedno český jelito, který se sem hrne v bílých botaskách úplně rovnou podrážkou. Zřejmě je to velmi dobrej oddíl neboť se v sedáku s lanem cítím jako úplný máslo. Ach jo…….
Sestupujeme druhou stranou ledovce okolo Mitterspitz a mlha povoluje. Za chvíli jsme na chatě a užíváme si klidu ticha a alpského kosa, který po nás loudí potravu. Chata je kromě dvou čechů úplně prázdná a po večeři rok prošlých tortelin s boloňskou omáčkou zaleháváme.
Sobota
Ráno zjišťuju 4 podlité nehtíky na nohách……..moje tradiční specialitka :-( .
V plánu máme s Jarou pouze sestup a odjezd. Sice jsem chtěl ještě přejít Linzersteig a hřebenovkou dojít na Hofpürgellhütte a tam přespat, ale chatařka mě tvrdí, že za mlhy raději ne neboť je část pod sněhem a spíše zabloudíme. Navíc tuším bouřku nebo déšť. Mým nehtům se to taky 2x nelíbí a i budu docela rád v neděli doma. Tedy mix tohohle všeho je jasný. Sestupujeme a Zdenek a Jana, kteří mají týden dovolené, tak jdou dále Linzersteig.
Sestup je docela Rychlíka a zhruba za 3hoďky jsme dole. Moje tušení se naplňuje a u spodního jezera už maličko začíná pršet a pak už docela dost. Tedy akorát to vyšlo.
Prohlídka Halstadtu tímto bohužel taky padá neboť dole v údolí prší dost vydatně.
Frčíme tedy přímo.
Dachstein byl tedy zdolán a myslím, že se výlet povedl velice hezky.
Zdenek s Janou byli fajn parťáci a od horské kozy Jary jsem si přivezl prima bolení v krku, které mě drží už týden (styk s inženýrem vyloučený) :-)