Přechod Javorníků 6/2016
Přechod javorníckého hřebene byla poměrně rychle naplánovaná akce. Původní plán byl přechod Rychlebských hor nebo Bílých Karpat, ale také váhání zda vůbec nějak odjedu, protože …..práce, práce a zase práce :-(
Javorníky nakonec vítězí a dvoudenní akce pátek +sobota je rychlá příjemná akce česko-marockého pomezí. Předběžný plán je 2x 24km s přespáním na Portáši.
Pátek 17.6.
Vstávání je tentokráte na lenocha, protože až v 9,25 volím bus ze Vsetína do Střelné odkud mám naplánovaný první den přechodu. Ranní provoz je taky pohodový, takže před devátou už parkuju ve Vsetíně přímo naproti nádraží odkud odjíždím a kam se zase v sobotu odpoledne vrátím.
Přebalím batoh, nazuju nepály a jdu zkontrolovat na zastávku odjezd busu. V 9,25 mě to jede, vše tedy parádně klape. Je příjemně na tričko a jen lehoučce pofukuje. Honí se sice nějaké mraky a Aladin mě hlásí nějaké drobné přeháňky, ale zatím to vypadá dobře.
Přijíždí autobus…
Já: dobrý den, jednou Střelná.
Řidič: dobrý den, bohužel přes Střelnou nejedu, jen přes Horní Lideč.
Já:….aha, tak to se IDOS nějak spletl, sakryš.
Řidič: no nejste první, kam máte namířeno?
Já: aléééé, chci nahoru do kopců přejít Javorníky
Řidič: tak já vás hodím do Lideče a odtud to jde taky
Já: beru, díky
Vzhledem k tomu, že jsem jen pár kilometrů od marocké hranice a zkušenosti s řidiči autobusů jsou spíše špatné, tak je evidentně poznat, že jsem stále ještě v civilizované zemi. Chování a přístup pana řidiče je prostě standard průměrného heterosexuálního bělocha a tak to má být.
V Horní Lideči mě ještě upozorňuje abych nezapoměl vystoupit a přeje mě hezký výlet a já jemu fajn den.
Hážu batoh na záda a vyrážím po žluté. Neujdu ani 100m a spouští se trochu prudší déšť. Během chvilky jsem v goráču, ale i ta chvíle mě vcelku rychle promáčí. Déšť jak přišel, tak je pryč a já v příjemném tempu jdu směr Pulčinských skal.
Okolí je zahrádka. Lesy, louky, pastvy ovcí i krav…….roztroušené chalupy a zemědělské usedlosti…..prostě paráda. Na Pulčinách mě překvapují dvě krásné hospody, ale je dost brzo a je pochopitelně zavřeno. Dále už jdu konečně trochu do kopců a lesů, prozatím to byla procházka směsí asfaltu a šotolinových cest. Okolo 12,00 na Bůtorkách mě dohání další oblačnost a spouští se docela masívní déšť. Fofrem do bundy, pláštěnka na batoh a úkryt pod mohutným smrkem je to nejlepší co můžu udělat. Déšť je vydatný, ale za 15min je pryč. Potkávám jen minimum lidí, kopce jsou prázdné.
Okolo 13,30 si udělám malou přestávku na oběd kousek pod Makytou. Lídlovské maso je v tu chvíli skvělá krmi a za za 20min se už šlape dál.
Makyta, Papajské sedlo, Krkostěna, Malý Javorník, Kohůtka a jsem na Portáši. Zbytek cesty je už jen krásné počásko s fajn výhledy.
Původní plán byl ze Střelné cca 24km. Vzhledem k upravené trase jsem na Portáši za 7hod a 34km :-)
V „céčkových“ pohorách jsem malinko uondanej a těším se na sprchu. Horský hotel Portáš je na pěkném výhledovém místě a stojí přímo na hranici s Marokem, kterou vlastně celou dobu kopíruji.
Portáši byli vlastně financové, kteří měli za úkol hlídat hranici. Dnes je to pohoda, klid, odpolední sluníčko…..halušky, kofola a vyzkouším i polotmavý 14 speciál Portáš. Fotbal s chorvaty v TV mě nijak nebere, tak dávám do uší svého oblíbeného Cimrmana a za chvíli mě „Cháron už převáží na druhý břeh“ :-)
Sobota 18.6.:
Vstávám v 7,00 a téměř 10hodinový spánek na hřebeni Javorníků byl skvělý J
Bohužel snídaně, kterou mám v ceně je až v 8,00 jinak bych už vyrážel. V téměř prázdné jídelně do sebe nahážu klasiku švédského stolu, polknu rozpustnej humpl a poděkuju obsluze za azyl.
V 8,20 už jsem na cestě zbytku dnešního přechodu. Od rána je hezky s fotogenickou oblačností.
Nohy nejsou nijak ztuhlé včerejším pochodem a tak není třeba se nijak rozcházet a hned si dávám tempíčko.
Druhá část přechodu je malebnější, výhledy jsou širší a celkově dojem „kopců“ je výraznější. Potkávám spíše jen kolaře. Jedním z mála překvapení je sestup z Velkého Javorníků? Po včerejším dešti je to malinko uklouzané a sklon sestupu je zajímavý crossroad J
Vše dopadá dobře a bez ztráty kytičky jsem dole. V sedle klucí maročtí staví dálnici, tedy požární cestu. Jeden bodrý maročan se semnou dává do řeči:
Bodrý maročan: Možem se vás spýtať?
Já: ano, samozřejmě
Bodrý maročan: čo tu robítě?
Já: dělám si přechod Javorníků, jsem na výletě
Bodrý maročan: jááááj??? Pred hodinou tuná přošlo něúrekou ludí s takými batohmi ako mátě vy
Já: vypadá to, že měli podobný nápad jako já.
Bodrý maročan: to je skvelé, jolo já som ti to hovoril, že to nieje žádná sůťaž.
Já: chlapi hezký den ať je dialnica brzo hotová
Bodrý maročan: jááááj, ano, ďakujeme, příjemný Děň aj vám.
…vida, blízko hranice jsou maročani ještě vcelku civilizovaným národem.
Pokračuji dále a říkám si, že bych mohl stihnout dřívější bus z Bumbálky co jede příměji do Vsetína (přesedání v Karlovicích do Rožnova) a tak nasazuji trochu tempíčko. Kilometry ubíhají, ale čas neúprosně přibývá, tedy opravdu nasazuji tempo a vypouštím jít až na Bumbálku, ale jen do Makovského průsmyku.
Uffff, stíhačka se povedla a jdu hledat zastávku. Za 4,57hod 25,5km, to myslím na starýho pána není úplně blbý v pařáku jako dnes. V jízdním řádu bohužel nenacházím autobus, který mě podle IDOSu má jet…..tak to je už druhý problém ze dvou a tedy 100% neúspěšnost.
Po 25km tedy vykračuji po silnici směr Velké Karlovice. Moje pohorky jsou pro terény jako Tatry, Alpy…..dělám v nich přechod Javorníků a teď už našlapuju jak pyrotechnik.
Pokouším se tedy něco stopnout. Naposledy jsem jel stopem asi v 15letech a od té doby uteklo asi 100let. Nejsem špinavej, ale po dnešních 25km v rychlejším tempu jsem malinko upocenej a tedy i patřičně páchnu. No, sám sobě bych nezastavil….
Silnice v sobotu ve 13,30 není nijak frekventovaná a zvednu palec vždy, když něco jede kromě motorek….pochopitelně o mě nikdo nemá zájem. Pak, ale přibržďuje auto a mladá slovenská dvojka mě nabírá. Auto je pěkně vychlazené a snad neucpu klimu, až si filtry nasají můj pižmový parfém.
Dvojka se jede koupat do Karolínky a šetří mě takto dobře 10km. Já v Karolínce chytám do půl hodinky bus, který mě přiveze bez přestupu až do Vsetína k auto.
Ještě zkouším koupit někde frgály domů, ale bohužel nikde nic….
Takže tentokrát jsem nikde nepokořoval žádné velké vrcholy ani převýšení, ale skvěle se prošel prima krajinou.