Ennstalske alpy 5/2014

Konec května byl ve znamení výjezdu do Ennstálských alp a to národního parku Gesäuse.

Tento plán jsem už měl asi měsíc a průběh počasí napovídal, že by to mohl být hodně povedený výlet.

Bohužel týden před akcí přichází nad střední evropu studená fronta což se ve vyšších polohách projevuje intenzívním sněžením. I chatařova zpráva „viel Schnee“ moc nepřidává nadějí na úspěšnou akci. Pár dní před akcí se dělá parádní počasí, tak neváháme a balíme bágly.

V pátek ráno postupně nakládám Tamaru a její kamarádku Marušku, Martina a v Mikulově Honzu a za 3 hodiny už parkujeme na Kummerbrücke odkud budeme stoupat na chatu Hesshütte v 1.700m.

Jdeme po Wasserfallweg a na chatu to máme 1.100 výškových metrů s ferátou A-B a na chatě bychom měli být za 3,5hod. Docela spěcháme neboť chata je ještě zavřená a winteraum je jen cca pro 8-10 lidí a nevíme kdo ještě dostal stejný nápad.

Od přibližně 1500m začínají docela souvislá sněhová pole a vlivem tepla je sníh mokrý, těžký a my se občas boříme po pás do naváté kaše. Je to docela dřina, ale za 4 hodiny jsme nahoře a zjišťujeme, že chataři mají otevřeno což je super, protože winterraum je v podstatě neobyvatelný.

Využíváme tedy standardně matrazenlageru. Odpoledne ještě vyrážíme na Hochzinödl, ale cesta Panoramaweg je plná sněhu a postup je docela nepříjemný a my jsme za chvíli pěkně mokří.

Sestupujeme tedy a po bramborové kaši s řízky lezeme do spacáku.

Sobota:

Vítá nás krásný den. Obloha je úplně modrá a tak po ovesné kaši stoupáme přímou cestou na Hochzinödl 2.191m. Nad klečovkou už mizí sněhová pole a výstup je paráda, ale musím si přiznat, že nejsem ve své kůži a nešlape se mě tak jak bych chtěl. Zpátky na chatě nás chatař varuje před výstupem na protější majestátní Hochtor 2.370m a u Planspitze má zdvižený prst. Napadlo opravdu dost nového sněhu, který je mokrý a těžký a hlavně hodně nestabilní. Odpoledne se jdeme alespoň projít na pod Planspitze jak to skutečně vypadá. Sněhu je opravdu dost a čím příkřejší svahy jsou, tím víc mi to uklouzává tím víc mám pocit, že se mnou ujede kus svahu a já zhučím do klečovky pod náma. Nemám ani návleky a tak otáčím zpět a moje tušení se vyplňuje po pár metrech, kde se mnou utrhne kus sněhu i s částí svahu a já se šinu svahem o pár metrů níž. Sice se nic neděje, jen jsem špinavej jak prase a vyválel jsem se. Po cestě zpět si všimnu skupinu lidí ve stěně Hochtoru, která z části postupuje nahoru. Jdou kolmo kuloárem sněhového pole a po pravdě doufám, že jim to neujede. Na chatě to dalekohledem sleduje z terasy chatař a vůbec se mu to nelíbí. Akce dopadá dobře, skupina sice nedosáhne vrcholu (zřejmě opravdu dál neprůchodné), ale jsou v pořádku zpět na chatě. Z naší skupinky se vrátil zpět i Honza a okolo půl osmé jsou zpátky i naši, kteří nakonec na Planspitz vylezli.

Neděle:

Ráno vstáváme s Honzou dříve, protože jsme domluvení, že na sestupu k autu ski výjdeme na Planspitz cestou přes Kölblplan a ostatní si přispí.

Posedmé sestupujeme a po hodince na rozcestí shazujeme batohy a jen nalehko stoupáme nahoru.

Od pátku se nějak necítím a dupat do kopce mě ani dnes nějak nejde. Honza mě utíká, já mám těžký nohy a jen piju jak duha…..v podvrcholové části se mě trochu točí hlava a na exponovaných místech jsi jsem docela nejistý a mám chuť to otočit….

Pak mě naštve Honza, který na mě volá, že vrchol je 5min. Přece se na to nevykašlu pár metrů pod vrcholem. Za chvíli jsme opravdu na kopci. Výhledy sice nejsou tak jako včera, ale stojí to za to.

Sestupujeme a já začínám trpět. Sestup sice máme dnes celkem 1.750 v.m. ale mám okopaný chodidla, jsem upocenej a pořád jsem nějak nedopitej. Pod farátkou docházíme ty naše a okolo 14,00 jsme u auta. Po pravdě toho mám dnes teda plný brejle, moje tělo protestuje a já nevím proč.

Poskládáme se do auta a pak už jen „go home“.

Bezva víkend a prima lidma, jen mě to prostě nějak nešlo.      

Fotogalerie akce ZDE