Aklimatizace organismu na výstupy 4OOO+

Správná aklimatizace je jeden z pilířů uspěšného výstupu na velké kopce. Bez proběhlé aklimatizace je výstup na tu či onu horu jen kus trápení a v konečném důsledku může být život ohrožující alpinisty samotného a tak i pro ostatní členy event. lanového družstva.

Samotný průběh výškové nemoci je popsán výše a není se třeba k němu vracet.

Zaručený recept na správnou aklimatizaci taky neexistuje, ale osvědčené postupy jsou jasné.

Pochopitelně každý organismus je nastavený trochu jinak a tedy i každý člověk bude reagovat odlišným způsobem na vyšší nadmořskou výšku.

Pokusím se popsat pocity a postup své vlastní aklimatizace pro výstup na kopce 4000+.

Jsem jedinec s průměrnou fyzičkou, pravidelně cvičím, věnuji se kardio treninku a pravidelně rychlou chůzí se zátěží na zádech „běhám“ na náš místní kopeček. Za roky posilovacího treninku mám poměrně více svalové hmoty a tedy i vyšší spotřebu kyslíku při extremnějším výkonu. Tohle všechno je dobré, ale nijak nezlepšuje průběh aklimatizace samotné. Navíc si myslím, že více svalové hmoty je v tomto případě kontraproduktivní..

Aklimatizace samotná je vyrovnání se organismu na vyšší nadmořskou výšku, kterou tělo vyrovnáná disbalanci nižšího tlaku vzduchu a tedy i menšího obsahu kyslíku v atmosféře.

Moje aklimatizace:

Wallis-Saastall 8/2012

Den č.1

Lanovkou vyjíždíme ze Saas Fee na Felskin a pak Metrem na Mittel Allalin do 3,450m

Pohoda, ani hlava se netočí náhlým přechodem z cca1500m do 3500m.

Při pohybu je poznat, že nohy jsou těžší a zadýchání je rychlejší..

Výstup na Allalinhorn 4.027m není sice „na krev“, ale pasáže stoupání 30stupňových svahů jsou velmi pomalé a po cca 20 krocích se musím zastavovat pro nedostatek kyslíku. Stačí chvíle na vydýchání a pomalým postupem až na vrchol. Sestup je bez problémů, jen se začíná dostavovat drobná bolest hlavy.

Sestup do 3000m na chatu a nocleh na chatě je bez problémů. Lehce bolí hlava což spravuje jeden Ibuprofen. Spánek v pohodě, netočí se hlava, nechutenství se také nekoná.

Den č.2

Výstup na Strahlhorn 4.194m. Chůze po plochém ledovci bez objektivních potíží a tedy i zbytečně rychlé tempo. S nástupem výšky i většího sklonu svahu opět stejný problém s rychlým zadýcháním. Časté přestávky, nedostatek kyslíku, od 3500m lehké bolesti hlavy a zpomalený postup cca 20kroků a pauza. V 3800m zůstávám se sedle Adlerpass a vrchol pouštím, protože ostatní jsou na tom lépe nechci je brzdit (spěcháme na sestupu na lanovku).

Sestup opět bez větších potíží. Lanovku nestíháme a mě mrzí, že jsem na vrchol nešel. Sestup až do kempu do 1550m. Fyzická i psychická únava značná, na hranici vysílení.

Den č.3

Relax, žádný kopec. Pouze výjezd lanovkou na Hohsaas do 3.200m. Kafe na místní chatě a pobyt cca 1,5hod. + sjezd zpět do kempu 1550m.

Den č.4

Výstup na Weissmies 4.023m. Chůze je sice pomalá, ale zcela bez potíží. Prudké výšvihy komplikovaného ledovce jsou také zcela v normálu. S postupující výškou není žádná změna a na vrchol je v naprosté pohodě. Kdyby parťák neměl potíže s rychlejším pohybem, tak i tempo bych zvýšil. Žádné bolesti hlavy, sestup naprosto v pohodě.

V této chvíli se dá říci, že můj organismu je plně připravený na „lepší“ kopec 4500+

Bohužel plánovaný kopec 4500+ už nebyl realizován L

Tento postup není žádným návodem pro nikoho. Možné je, že i můj organismus příště bude reagovat odlišně. Možná bude aklimatizace rychlejší nebo naopak pomalejší.

V každém případě jsem chtěl jen popsat situaci jakým způsobem to probíhalo u mě.

Tedy hodně zdaru všem J