Zakončená ve Vysokých tatrách 2011

Nádherný nástup babího léta na konci září a přelom října mě vyburcoval k plánu zajet ještě do Vysokých tater a pro letošek se rozloučit s dupáním kopečků.

Termín jsem vybral na 7-9.10.2011. Na outdooru jsem dal návrh a pár lidí se chytlo a vypadalo to, že by jsme si mohli i střihnout Gerlachovský štít což by byl moc hezký závěr mé sezony. Bohužel (nebo bohudík) jsme nakonec jeli jen s parťákem Jarou (lidi mají plnou hubu keců a skutek-utek).

Vše klapalo velice dobře. Zajištěné ubytování u Korenků ve Štrbě, moje volno i nalodění Jary v Uh.Brodu. Jediná vráska byla blížící se fronta a totální zlom v počasí.

Ještě ve čtvrtek přijíždíme v podvečer do azurové oblohy Vysokých tater a počasí je nádherné. Zlatavý nádech štítů nás vítá a z dálnice je krásně vidět  Kriváň, Solisko, Pátria, Tupá, Končistá, Gerlachovský štít, Slavkovák……parádička.

V pátek ráno sedáme do auta přejíždíme. Dávám Jarovi poměrně snadný úkol aby se podíval do mapy na odbočku Mengusovců. I přes poměrně přesné informace se jeho prst motá někde u Banské Bystrice……..i moje žena je rychlejší vyhledávač, tak využívám intuice. Parkujeme a Jara hlásí, že to zatím nenašel……:-).  Vydáváme se z Tatranské Polanky nahoru ke Slizáku (Slezský dům). Dnešní cíl je Polský hrebeň 2,200m, výstup na Východnou vysokou 2,432m a zpátky přes Granátovou lávku. Stále je nádherně. Ranní obloha je s malou oblačnosti, ale je poznat, že se přibližují těžké mraky od západu.  Gerlach ze strany Kotolu máme jako na dlani. Jdeme docela na pohodu a na Slizáku jsme dokonce o 40min. dříve oproti rozcestníku. Po malé zastávce pokračujeme okolo Velického plesa přes Večný dážď (skále z které stále kape voda) na Kvetnicu dále Velickou dolinou. Oblačnost se mění a dostáváme se do mlhy. Pod Polským hrebeňom už je pěkný mlíko a pod řetězy začíná lehounce krápat.

Když se mlha rozplynula, tak to vypadalo asi takto

Polský hrebeň 2,200m jsme nahoře a jdeme do goráču, fronta je tu a začíná pěkně pršet co se dále mění na krupici krup. Začíná být i pěkně lezavá zima. Zkoušíme, že půjdeme Východnou vysokou, ale po pár metrech obracíme. Oblohy sype a solidně to začíná klouzat. Hory jsou prázdné, nikde nikdo, jen my dva mokří idioti. Žádní poláci…..mimochodem, žádný slušný člověk nenapíše slovo kurwa s W.

Sestupujeme, ale jsme spokojení. Granátovou lávku také vynecháváme. Krápat přestává skoro až na Slizáku. Sjíždíme se sušit ke Korenkům. Vařím večeři, těstoviny s pasta shuta. Jara se cpe jak zavalenéj horník. V Beskydech se cpe doma asi jen šiškama a pořádnou krmi nezná. .

Při pohledu z okna se mě něco nezdá. Vycházím ven před dům a nestačím se divit. Venku je vše zapadané sněhem. Na autě máme asi 7cm čerstvého sněhu. Je 8.10. a jsme ve výšce cca 700m, no paráda. Nemáme zimní výbavu a i moje auto je na letních pneu.

Jdeme spát. K dispozici máme manželskou postel. Jara se ke mně tiskne. Řekl jsem mu hned, že tuhle „zeď nezbourá“, pravděpodobně nemůže zapomenout na týden v alpách ve stanu J.

Je ráno a já odolal a vydržel. Po nacpání břicha tradiční kaší se balíme do kopců. Vše je krásně bílé a modrá obloha. V autě se snažím opět o hru „jaro najdi mě v mapě odbočku“, ale opět nedochází k nějakému výraznému posunu.

Volíme Hrebienok a Skalnaté pleso a pak uvidíme. Nastoupáme k Hrebienku a pokračujeme dále kolem Obrovského vodopádu a magistrálou až na Skalnaté pleso. Je fakt hezky a panoráma Lomničáku je fantazie. Na Skalnatém plase zjišťujeme, že stejný nápad (vyrazit v sobotu do kopců) dostalo asi 10.000 slováků. Ti ovšem v bundičkách od NIKE a kožených mokasínkách vyjeli lanovkou z Tatranské Lomnice. Zasvědceně postávají, pokuřují cigárka a vedou zasvědcené debaty o tom jakým způsobem by "oni" vylezli na Lomničák.

Po krátké zastávce a čaji pokračujeme dál na do sedla pod Velkou Svišťovou. Sněhu přibývá, lidí ubývá. Po nastoupání asi 100m už jdeme vlastně po vrstevnici. Cesta je vymazlená a já dokonce v jednu chvíli chytnu vangl a padám jak pytel brambor 2m pod chodník. Parťák se mě směje a můj mozek vidí denní světlo. No, spíš jsem si narazil jen holeň, ale zajímavé to bylo.

Při stoupání do sedla si to už fakt užíváme. Občas se boříme i do 50cm hlubokého nafoukaného sněhu. Krásná zimní tůra. Nad námi Kežmarák a modrá obloha z které občas foukne mlha. Ze sedla si nastoupáme samozřejmě Velkou Svištovku 2,037m. Krásné rozhledy na belianky, Zelené pleso, Jahňací a Kolový stít, oba Kežmaráky.....

Valí se nějaká oblačnost a tak raději vyrážíme zpět. Na sestupu sice sebou ještě jednou málem seknu na stejném místě, ale už se to odejde jen u spršky těch nejhorších výrazů ze slovníku dlaždiče. Sestupujeme vcelku rychle, Jara jako obvykle závodí s Kamzíky a já si jdu na pohodu. Jsme dole a sjíždíme ke Korenkům. Máme hlad a já se těším do sprchy. Oba smrdíme skoro jako něco co vyšlo ze špatného zažívání. Jara potem rozráží vzduch a pod pohrůžkou, že s ním nebudu spát v manželské posteli, ani v jednom pokoji, ani v jednou apartmánu, ani v jedné vesnici…..ho přesvědčuje, že vezme pikslu louhu, ocelový kartáč a „wapku“ a jde do sprchy.

V neděli už je jen odjezd z deštivě uplakaných tater.

Byl to parádní víkend a super zakončená v nejmenších velehorách.

Gerlach zůstal nezdolán, ale jestliže tam je pár milionů let, tak tam zřejmě do příštího roku vydrží……

Jara vydržel moje kecy a loudání se do kopců a já byl rád za společnost.